Jméno Procházka na náhrobcích napočítám v osmi různých podobách. Jeho správné hláskování dostalo zabrat podle toho, jak rychle se jeho nositelé při příchodu do Ameriky snažili zařadit do společnosti, nebo jak moc jim příjmení zkomolil imigrační úředník. Úsměv na tváři vyvolají také anglicko-české kombinace, například John Cernoch. A průvodce mi po Českém národním hřbitově v Chicagu dělá Charles „Chuck“ Michalek, který své příjmení při představení vyslovuje „Majkalek“.
Za hřbitovní bránou, připomínající vjezd do pohádkového zámku, rychle pochopíte, jak se česká migrace, která na přelomu 19. a 20. století udělala z Chicaga třetí největší české město po Praze a Vídni, během pár generací rozplynula v proslulém americkém demografickém tavicím kotlíku. A nejen to. Během několika hodin na tomto pohřebišti dostanu zhuštěnou lekci toho, jak USA vlastně fungují.
Pro začátek třeba tím, že si s Michalekem malebné místo, kde se patina zašlosti úžasně kombinuje s jiskřivými barvami podzimu, neprocházíme, ale po americku jím projíždíme autem, na jehož palubní desce má krabici s koblihami. Vysoký štíhlý sedmdesátník v džínech je jedním z Přátel Českého národního hřbitova, který už přes deset let svůj čas v důchodu věnuje jako dobrovolník údržbě rovů.
Neplacená angažovanost občanů je něco, co USA od jejich založení před více než 240 lety stále táhne kupředu. A týká se to i věcí posledních. „Snažíme se udržet hřbitov při životě,“ říká s úmyslnou morbidností Michalek o tom, jak…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
