Nobelova cena míru nikdy nebyla zárukou úspěšné politické kariéry. V případě letošního nositele, etiopského premiéra Abiyho Ahmeda, to platí přímo ukázkově. Jeho stomilionová vlast právě balancuje na hraně mezi jím prosazovanými reformami, které mají proměnit autokracii čínského střihu v demokracii s potenciálem stát se ekonomickým motorem regionu. Ovšem pokud neuspěje, a to je také reálné, tak hrozí chaos i anarchická válka mezi některými z asi osmdesáti národů, jež Etiopii tvoří.
Ještě počátkem minulého roku byl Abiy neznámý muž, který dělal kariéru v bezpečnostním aparátu. Autoritářský režim byl v defenzivě, ani zatýkáním tisíců lidí, vypínáním internetu a střelbou ostrými se mu nedařilo omezit masové demonstrace. Stará garda režimu v té chvíli do čela vlády vybrala Abiyho – a ten se k údivu veřejnosti nestal její loutkou.
Náhle byl nejmladším vladařem celé Afriky, kde moc obvykle drží sedmdesátníci, zcela odtržení od života mladých lidí, kteří tvoří většinu obyvatel. Ihned po nástupu do čela spustil Abiy nebývalý kolotoč reforem: během několika měsíců propustil politické vězně, pozval do země exulanty, povolil stovky nových médií, nechal prozkoumat korupci a porušování lidských práv předchozích let (podle kritiků selektivně míří zvláště na mocenské rivaly). Především pak – a za to obdržel Nobelovu cenu – inicioval mír se sousední Eritreou.
Po dvaceti letech se otevřely hranice i letecká linka mezi metropolemi obou zemí, jejichž válka si koncem 20. století…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
