Kdyby Jacques Chirac tušil, že jeho jméno bude ve zdejších končinách navždy spojeno jen s těmi šesti slovy, jež vyřkl v únoru 2003 směrem k několika východoevropským státům v reakci na jejich podporu americké invaze do Iráku – „kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet“ –, možná by je ani nevyslovil. Chirac měl rád lidi a záleželo mu na tom, co si o něm myslí. A tahle jedna věta toho hodně „zabila“. Mimo jiné vše, co do té doby tehdejší francouzský lídr udělal.
Krátce po zvolení do čela státu v roce 1995 vrátil Francii, po třiceti letech absence, do vojenských struktur Severoatlantické aliance. Francouzské stíhačky tak mohly krátce poté pomoci Američanům ukončit válku v Bosně a Hercegovině. Postavil se za rozšíření západních institucí do bývalého „ostbloku“, takže mimo jiné díky němu vstoupili Češi do NATO a EU. Chirac tehdy umně manipuloval francouzskou politickou scénou, aby se vyhnul referendu o Češích a dalších nových Evropanech. Jak by to zřejmě dopadlo, kdyby se lidové hlasování konalo, ukázala v roce 2005 plebiscitem prohraná, Chirakem přitom osobně dojednávaná ústava EU.
Měl rád jídlo i ženy. I přátele a veřejné zakázky pro ně.
Slovo manipulace se ve spojení s Chirakem hodně skloňovalo, protože byl v roce 2011, čtyři roky po odchodu z prezidentského úřadu, odsouzen na dva roky za manipulace s fiktivními pracovními místy na pařížské radnici, přes něž financoval svoji stranu Sdružení pro republiku. Takhle, jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
