Hrdinský epos je z podstaty k ženám nepřátelský: válek ani dalších mužských dobrodružství se neúčastní, lamentují a naříkají v pozadí nebo končí jako znásilňované otrokyně. Přesně tak je v Homérově příběhu o dobývání Troji vylíčena Bríseovna, o níž se dozvíme pouze to, že byla krásná. Ve verzi britské prozaičky Pat Barker (1943) se naopak stává protagonistkou i hlavní vypravěčkou – a její loňský román A dívky mlčely tak dostal výstižnou charakteristiku „feministická Ílias“. U nás má Barker premiéru, doma je ceněnou autorkou, jež ohledává kromě vztahů mezi pohlavími i témata násilí a paměti. Největší úspěch jí přinesla trilogie Regeneration o posttraumatické poruše, kterou v první světové válce trpěli britští vojáci.
V její Troji ale nejsou muži oběti konfrontované se svým vlastním světem. Jindy oslnivý Achilleus, který Bríseovně zabil manžela i bratry a jemuž slouží jako konkubína, je z jejího pohledu jen řezník, třebaže jí dojde, jak trpí tím, že jej kdysi matka-bohyně opustila. Bríseovna je naopak inteligentní sebevědomá žena, jež se rozhodne být svědkyní; přežít a vymanit se z osudu přiřknutého těmi, kdo nad ní mají moc. Barker tu volí podobný přístup jako její vrstevnice Margaret Atwood, která v Penelopiádě nabídla svoje podání druhého Homérova mýtu: zaměřila se v něm na čekající manželku poutníka Odyssea a okořenila vše postřehy o ženské povaze.
Revize dějin, již nabízí Pat Barker, sice může být občas nepřesná, zároveň jde dál. Vypráví o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
