Princ pružné srdce se znovu ujímá vlády

Nová vláda Rakouské lidové strany (ÖVP) a Zelených v úterý složila slavnostní přísahu. V jejím čele stane třiatřicetiletý Sebastian Kurz. Je to poprvé, co se rakouští Zelení budou podílet na spolkové vládě. Kurz, jenž v zářijových volbách triumfoval s výsledkem 37,5 procenta hlasů, do programu prosadil mnohé ze svých priorit. Dojde ke snižování v Rakousku tradičně vysokých daní a budou zavedena některá opatření, jež mají Kurzovi udržet voliče přeběhlé od nacionalistické FPÖ, dívkám mladších 14 let má být například zakázáno nosit ve školách muslimské šátky. Vláda chce zároveň zvýšit úsilí o integraci již v Rakousku žijících migrantů.

V zemi, která v roce 2015 přijala v přepočtu na obyvatele stejný počet uprchlíků (zhruba sto tisíc)  jako sousední Německo, poprvé vznikne samostatné ministerstvo pro integraci. Současně se Rakousko pod vlivem Zelených má stát evropským ekologickým premiantem. Cílem je vyrábět v roce 2030 veškerou energii z obnovitelných zdrojů a dosažení klimatické neutrality v roce 2040, o deset let dříve, než požaduje EU. Každý nový zákon projde analýzou zkoumající jeho dopady na klima. Kurz, jak se při vyjednávání nové vlády ukázalo, není oním kovaným konzervativcem, jak jej vnímá mnoho jeho českých obdivovatelů. V první řadě je pružným a pragmatickým politikem. Tato jeho vlastnost je zřejmá z profilu jeho dosavadní kariéry, který v září na základě rozhovorů s desítkou rakouských politiků, novinářů, politologů a výzkumníků veřejného mínění vyšel v tištěném Respektu. Text nyní výjimečně odemykáme; pokud pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se našimi předplatiteli.

Sebastian Kurz sedí v předklonu na hraně židle. Poloha jeho těla i zamyšlený výraz ve tváři vysílají signál, že pozorně poslouchá každé slovo televizní moderátorky. Každý, kdo s bývalým a budoucím rakouským kancléřem přišel do styku, chválí jeho ochotu naslouchat a příjemně si popovídat. Na otázky moderátorky týkající se migrace odpovídá milým, zcela neagresivním tónem – a rozhodným obsahem.

„Když k nám někdo přišel hledat ochranu a je z peněz daňových poplatníků plně podporován, tak od něj očekávám zvláště vysokou míru morální odpovědnosti, že se bude dobře chovat,“ říká. Pokud lidé bez rakouského občanství spáchají trestný čin, tak mají být podle Kurze bez výjimek navráceni do vlasti, ať už leží kdekoli. Klidně i do Sýrie, ačkoli evropské lidskoprávní konvence zakazují deportace do zemí, kde hrozí pronásledování a války.

Popsanou směsí jemného, slušného, naslouchajícího vystupování a ostrých názorů k migraci si Sebastian Kurz vydobyl přezdívku „princ železné srdce“ a ohlas, jenž dalece přesahuje reálný vliv malého Rakouska. Jeho tvář se loni objevila na titulních stranách populárních globálních časopisů Time a Newsweek, které se o rakouskou politiku zajímají zřídkakdy. Kurz se totiž stal symbolem, upínají se k němu evropští pravicoví voliči, kterým se nelíbí středová politika Angely Merkel a stávajících i minulých šéfů Evropské komise.

Na rozdíl od jiných odpůrců středového kurzu, například Viktora Orbána, nemá Kurz autoritářské sklony, a navíc doma v Rakousku slaví jeden úspěch za druhým. Připomeňme, že na jaře 2017 převzal vedení uvadající Rakouské lidové strany (ÖVP), která v tu chvíli rázem v průzkumech vyletěla o více než deset procentních bodů a v říjnu téhož roku vyhrála volby. Koaliční vláda, jež z nich vzešla, nepřežila letošní „aféru Ibiza“, tedy tajnými kamerami zaznamenanou léčku, do které se chytil vicekancléř z populistické strany Svobodných (FPÖ). Domnělé dědičce ruského miliardáře nabízel státní zakázky výměnou za nelegální sponzorské dary pro svou partaj. Kurzových lidovců se skandál netýkal a v předčasných volbách, jež se konají nadcházející neděli, současný kancléř opět takřka s jistotou vyhraje. Náskok ve srovnání s rokem 2017 ještě navýší a ve svých třiatřiceti letech bude skládat už svůj druhý vládní kabinet.

Hustý řečník

Právě mládí patří k základům jeho úspěchu, neboť jej voliči nespojují s koaličními hádkami a skandály, které poslední dekádu živily frustraci Rakušanů z politiky a politických stran. „A to ačkoli zprvu coby šéf vídeňské mládežnické buňky ÖVP dělal dost hloupé věci,“ říká Rudolf Bretschneider, bývalý dlouholetý šéf výzkumného ústavu GfK, jenž má ke konzervativní straně blízko a Kurze v rozhovoru převážně chválí.

V roce 2010, to bylo Kurzovi čtyřiadvacet, ve volební kampani propagoval svoji stranu s využitím slova „geil“, které se v mládežnickém slangu používá podobně jako v češtině výraz „hustý“, současně ovšem v němčině znamená také „nadržený“, „vilný“. „Lidovci dělají ,geile‘ mejdany a udělají z Vídně ,geil‘ město,“ říkal do televizních kamer. Městem jezdil v černém hummeru, kterému říkal „Geilomobil“ a polepil ho samolepkami se sloganem „Schwarz macht geil“ (tedy „černá /barva lidovecké strany/ dělá hustým/vilným“). Kampaň nevyšla, ÖVP prohrála zvláště mezi mladými lidmi a stala se terčem obecného posměchu.

Podle jeho příznivců to byla jediná a poslední velká chyba, kterou Kurz v politice udělal. O pouhý rok později zažil obrovský kariérní skok: byl jmenován vůbec prvním státním náměstkem odpovědným za integraci přistěhovalců. „Organizoval návštěvy středoškoláků v parlamentu. Všiml jsem si, jak úžasně dokáže motivovat studenty, které v tomto věku politika obvykle nudí,“ vysvětloval předloni Respektu někdejší šéf rakouských lidovců Michael Spindelegger, proč dal Kurzovi takovou příležitost.

A skutečně, Kurzův mimořádný komunikační talent doplňuje v úvodu zmíněnou schopnost naslouchat. Kdo nezaujatě sleduje jeho televizní vystoupení, ten se do jeho slov, do tónu a harmonického frázování snadno zaposlouchá. Na pultech rakouských knihkupectví mezi bestsellery momentálně leží kniha nazvaná Rétorika Sebastiana Kurze, která analyzuje jeho významná vystoupení. Řečnický dar mu pomohl překonat prvotní nedůvěru, místy přímo zesměšňování ze strany novinářů po jmenování do významné funkce.

„Polovina mých spolužáků pocházela z rodin přistěhovalců. Viděl jsem případy, kdy integrace nefunguje a mladí lidé se od rakouské společnosti odvracejí, a také případy, kdy integrace funguje dobře,“ odpovídal například hned po svém jmenování slavnému moderátorovi televize ORF Arminu Wolfovi, který namítal, že se Kurz o téma integrace dosud nezajímal, a pochyboval o jeho přílišném mládí. „Integrace je vedle vzdělání a demografie jedno ze tří témat, které naše mladá generace bude muset vyřešit. (…) Je třeba pracovat hlavně s mladými dětmi přistěhovalců, kteří mají celý život v Rakousku před sebou,“ odpovídal čtyřiadvacetiletý Kurz zcela suverénně. Zdůraznil, že zatím je ohledně migrace slyšet hodně nenávisti a snílkovství – a on chce naopak problémy pojmenovat a řešit s pozitivním přístupem.

Kurz se stal zřejmě prvním evropským politikem, který si udělal jméno na tématu integrace cizinců.

Do plnění tohoto úkolu se pustil s týmem svých vrstevníků, kamarádů, kteří jsou dodnes jeho nejbližšími spolupracovníky a on jim plně důvěřuje. „Mohu se na ně spolehnout, nejsou to žoldáci. Mnoho mých konkurentů sází na poradce, kteří by tu samou práci dělali pro kohokoli, kdo dobře zaplatí,“ uznal v jednom z rozhovorů, že právě ve svých poradcích vidí zásadní důvod svého úspěchu. I díky nim zdařile surfuje sociálními sítěmi, jež ostatní politici tradičních stran neumí správně využívat. Až do Kurzova nástupu dominovali na rakouském politickém internetu populističtí Svobodní, kteří zde vytvořili svůj paralelní mediální prostor.

Pohádky o migraci

Mladý Kurz se stal zřejmě prvním evropským politikem, který si na tématu integrace cizinců udělal jméno. Na postu státního náměstka pro integraci byl natolik úspěšný, že se po dvou letech stal ministrem zahraničí. Agendu zapojení imigrantů do rakouské společnosti si vzal s sebou – přejmenoval ministerstvo zahraničí na „ministerstvo pro Evropu, integraci a zahraničí“.

Na poli integrace přistěhovalců po Kurzovi zůstalo mnoho novinek. Z Německa převzal systém státem organizovaných a placených jazykových a integračních kurzů, ze Skandinávie okoukal model doučování dětí z přistěhovaleckých rodin. Prosadil zákon omezující zahraniční financování rakouských mešit a muslimských spolků. Vytvořil síť přistěhovalců, kteří uspěli v kultuře, byznysu, sportu a kteří poté chodili do rakouských škol a inspirovali žáky se zahraničními kořeny. V pozitivním duchu zdůrazňoval možnosti úspěšného zapojení do rakouské společnosti.

Pak ale přišel zlomový rok 2015. Přes Rakousko proudila do Německa milionová řeka běženců a zhruba sto tisíc jich – především ze Sýrie a z Afghánistánu – požádalo o azyl v Rakousku. Na nádražích je zprvu také vítali občané i známí politici z tradičních stran. S výjimkou Sebastiana Kurze. Neexistuje jediná jeho fotografie s uprchlíky na rakouských nádražích, což Kurz dodnes uvádí jako důkaz své prozíravosti. Dříve než jiní politici předpověděl, že se nálada v rakouské veřejnosti brzy překlopí – a sám k tomu podle kritiků ze strany levice i liberálních politiků jeho vlastní strany přispěl. Zcela totiž změnil svůj slovník.

Místo o výzvách a pozitivních příležitostech integrace cizinců od té chvíle hovoří o potřebě chránit hranice. Na optimistické „zvládneme to“ Angely Merkel odpovídal Kurz mile a neagresivně: „Jsme přetížení.“ A taky: „Nesmíme brát více lidí, než dokážeme integrovat.“ Kontext, ve kterém tak mluvil, se zcela lišil od situace v Česku a jiných zemí Visegrádské čtyřky. Podíl cizinců na rakouském obyvatelstvu stoupl ze zhruba čtyř procent v roce 1980 a osmi procent v roce 2000 až na současných šestnáct procent.

„Podle mě při své práci lépe poznal problémy integrace v Rakousku a jak náročná jsou jejich řešení. Proto obrátil,“ hájí Kurzovu otočku islamolog Ednan Aslan z Vídeňské univerzity, jenž s Kurzem v časech jeho působení na ministerstvu zahraničí a integrace spolupracoval a dodával mu expertní studie. „Zradil svou bývalou politiku, protože mluví o migraci už jen negativně, jen o problémech,“ namítají kritici, podle nichž právě agenda přistěhovalectví ukazuje, že Kurz nemá žádný pevný postoj a mění se podle toho, co je v dané chvíli marketingově výhodné.

Kurz na vrcholu uprchlické krize na vlastní pěst a ve spolupráci s východoevropskými státy prosadil uzavření hranic na Balkáně. Učinil tak bez spolupráce s EU a riskoval, že davy běženců uvíznou v přetíženém Řecku. Snížení počtu přicházejících migrantů pak voličům úspěšně prodal jako svůj velký úspěch, ačkoli mnohem významnější roli při utěsnění balkánské migrační trasy prokazatelně sehrála Angelou Merkel prosazovaná dohoda EU s Tureckem. Díky pověsti rezolutního ochránce hranic a řádu dokázal na svou stranu přetáhnout příznivce strany Svobodných a vyhrát zmíněné volby v říjnu 2017. Nebýt Kurze, tak by tato nacionálně-populistická strana tehdy nejspíše vyhrála.

Po volbách Kurz se Svobodnými sestavil vládu a přenechal jim klíčové rezorty vnitra, obrany a fakticky i zahraničí a integrace. Mnozí starší kolegové z jeho vlastní strany jej před spoluprací se stranou, která má například podepsanou smlouvu o spolupráci s putinovským Jednotným Ruskem, varovali. „Ujišťoval nás, že má předáky Svobodných pod kontrolou,“ řekl Respektu Erhard Busek, jenž v devadesátých letech býval vicekancléřem a šéfem lidovců. Postupem času ale tato jistota ubývala.

Aspoň něco dělají

Do zahraničních médií poslední dva roky z Rakouska prosakovaly hlavně skandály. Podivná razie, kterou nechal ministr vnitra z FPÖ provést u kontrarozvědky a o níž se spekulovalo, že se partaj s autoritářskými sklony snaží dostat tajnou službu pod svou kontrolu. Západní tajné služby následně s Rakouskem přestaly sdílet některé citlivé informace. Opakovala se odhalení o napojení některých politiků FPÖ na extremistická hnutí i zprávy o antisemitismu národoveckých buršáckých spolků, v nichž byli politici FPÖ aktivní. Svět obletěla fotografie úslužného pukrlete, které ministryně zahraničí nominovaná Svobodnými udělala před Vladimirem Putinem, jehož si pod Alpy pozvala na svatbu.

„Zásadně se změnil obal, ale nikoli obsah politiky. Kurz je mistr v prodeji politiky.“

Skandál na Ibize všemu nasadil korunu, a ani tím série afér neskončila. Poslední týdny Rakousko řeší neprůhledné financování Kurzovy kampaně a luxusní honoráře jeho blízkých poradců, které se do rukou médií dostaly díky hackerům. „Přesto voliči dávali Kurzově vládě setrvale dobré vysvědčení,“ říká politolog a výzkumník veřejného mínění Peter Hajek. Jak už bylo řečeno, v nedělních volbách lidovci ve srovnání s rokem 2017 pravděpodobně posílí, Svobodní sice ztratí, avšak stále si udrží zhruba pětinu hlasů. „Voliči oceňovali, že se vládní strany nehádají, ale něco dělají,“ dodává Hajek.

Předchozí rakouské vlády tzv. velké koalice – tedy lidovců a socialistů – se vyznačovaly neustálými veřejnými spory mezi ministry, které ve veřejnosti vyvolaly pocit nehybnosti a frustrace z politiky. Kurz chtěl působit jinak, mlčel i při zmíněných skandálech ministrů jeho vlády. „Už toho bylo dost,“ řekl až po aféře Ibiza a doplnil, že již předtím často kvůli chování Svobodných vnitřně trpěl, ale nechtěl trvání vlády veřejnou kritikou ohrozit.

Bilance vlády, jak ji shrnuje osm oslovených rakouských novinářů a politologů, přitom nevypadá převratně. Odpisy na daních za děti, díky němuž rodiny pracujících získají ročně o patnáct set eur více za každé dítě. Sloučení některých zdravotních pojišťoven. Zákon, který usnadňuje stavbu velkých infrastrukturních projektů na úkor ochránců přírody. Uvolnění pracovního trhu, jež umožní dvanáctihodinové směny. Začátek daňové reformy.

Úplně převratné nejsou ani změny v přístupu k migrantům. Vláda snížila dětské přídavky zaměstnancům z jiných členských zemí EU. Čech pracující ve Vídni už tedy pro děti žijící v Česku nedostává stejné přídavky jako Rakušané, ale dávku odpovídající českému standardu. Evropská komise šetří porušení pravidel jednotného trhu, a zákon tak možná skončí u soudu. Dále kabinet snížil základní sociální dávku těm nezaměstnaným cizincům, kteří se neprokážou dokladem o dostatečné znalosti němčiny – cílí tedy zvláště na nové žadatele o azyl z posledních let. Také o tomto zákonu rozhodne soud, protože jej levicí vedené spolkové země, například Vídeň, považují za protiústavní.

„Zásadně se změnil obal, ale nikoli obsah politiky. Kurz je mistr v prodeji politiky,“ říká Anton Pelinka, emeritní politolog ze Středoevropské univerzity v Budapešti – a toto prohlášení se v různých variacích v rozhovorech s politology a novináři opakuje. Názory expertů a voličů na Kurze se však rozcházejí a nedělní volby to potvrdí. Vítěz je jistý, zcela otevřené však je, s kým příští koalici složí. Všem skandálům navzdory se nabízejí Svobodní, ačkoli Kurz tuto spolupráci podmínil tím, že v případném kabinetu nezasedne stratég Svobodných a donedávna ministr vnitra odpovědný za razie u kontrarozvědky Herbert Kickl. Druhou variantou je velká koalice se sociální demokracií, již si ale voliči nepřejí. Třetí možností je koalice s liberální stranou NEOS a levicovými Zelenými, kteří by slovník i mezinárodní obraz „pravičáka“ Kurze proměnili.

Pro oslovené rakouské novináře, politology a bývalé politiky by to nebylo překvapivé. Sebastian Kurz v minulých letech prokázal tak velkou názorovou pružnost, že jsou všechny varianty možné. Jisté je jen, že nám příští rakouský kancléř své rozhodnutí oznámí zcela milým a neagresivním tónem.