Pokud kterási organizace v tuzemsku nyní slaví čtyřicátiny, patrně si vyslouží podezíravé pohledy. Protentokrát však udělejme výjimku. Protože 11. září 1979 vznikl jeden z úctyhodných úkazů našeho veřejného života: Český svaz ochránců přírody.
Prehistorie svazu měla rysy boratovské parodie na diktaturu. Vznikl dokonale shora – počínaje vládním dekretem, jenž příslušným ministerstvům uložil nachystat dobrovolnou organizaci na ochranu přírody. Nejvyšší patro také bylo patřičně loajální. K ČSOP se však přidaly tisíce lidí, kteří opravdu chtěli pečovat o přírodu a dokázali dělat užitečnou práci v mezích možného. Uvnitř svazu navíc vyrostla i vysloveně odbojná doupata jako legendární časopis Nika. (Koneckonců, bratislavská pobočka sousedního Slovenského zväzu ochráncov prírody a krajiny patřila rovnou ke středobodům slovenského disentu.)
ČSOP si ale především našel své místo ve svobodné zemi. Většinou nebývá k vidění úplně uprostřed velkých národních konverzací o krajině. Soustředil se raději na kvanta nenápadných místních projektů. Dělá jich stovky a dělá je dobře. Koupil nebo pronajal pozemky na desítky přírodních rezervací, kde pečuje o zbytky mokřadů, stepí či květnatých luk. Vydupal ze země perfektní soustavu záchranných stanic pro poraněná zvířata. Provozuje naučné stezky. A hlavně má velkolepou síť 350 místních odboček, které vyvěšují ptačí budky, pečují o stromy, obnovují drobné biotopy nebo stavějí silniční podchody pro žáby. Kousek po kousku tak utvářejí místo pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
