Threema Mariána Kočnera

Slovensko v posledním týdnu zjišťuje další podrobnosti z vyšetřování vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Dozvídá se je z mobilu Mariána Kočnera, slovenského mafiána, který si podle obvinění vraždu mladé dvojice objednal – jeho textové zprávy policie rozšifrovala a média teď jejich části zveřejňují. Plyne z nich, že Kočner si byl svou beztrestností na Slovensku jist, protože měl dobré vztahy s částí policie.

Po zprávě, že byla plánována vražda ještě dalších tří lidí a stopy vedou opět ke Kočnerovi, vystoupili na veřejnost v minulém týdnu prokurátoři vyšetřující smrt Jána Kuciaka a oznámili, že vědí o trestném chování mnoha lidí z veřejné správy, kteří s Kočnerem spolupracovali. Konkrétní jména ani počet lidí nejsou zatím známy, může jít o úředníky, prokurátory i soudce.

Rozparcelováno

Daniel Lipšic sledoval minulé pondělí tiskovou konferenci prokurátorů vyšetřujících vraždu Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové na internetu, kam její záznam zavěsili novináři přítomní v zasedací místnosti prokuratury v Pezinku. Čočky mobilů i kamer musely být v malé místnosti sklopeny k zemi nebo mířily na stůl na ruce dvou přítomných prokurátorů, pro setkání s nimi platí přísná bezpečnostní pravidla a jejich tváře by neměla veřejnost znát. Stejně jako zbytek Slovenska se advokát Lipšic ze záznamu dozvěděl, že prokuratura získala ze zašifrované komunikace Mariána Kočnera důkazy, že se slovenským mafiánem spolupracovali lidé z veřejné sféry – policisté, soudci, prokurátoři. „Toto je vzkaz představitelům státních orgánů. Doporučujeme lidem, kterých se tato komunikace týká, aby přišli svoji činnost vysvětlit ještě v tomto stadiu vyšetřování. Později to může být zásadním způsobem v jejich neprospěch,“ vzkázali prokurátoři.

Daniela Lipšice informace, že byl Kočner ve spojení s lidmi, kteří navzdory svým státním funkcím stáli na opačném břehu, než je zákon, nijak nepřekvapila. Po obvinění Kočnera z objednávky vraždy novináře a jeho přítelkyně muselo ze svých postů kvůli přátelské či nápomocné komunikaci s Kočnerem odejít několik lidí včetně policejního prezidenta Tibora Gašpara.

„Jedině díky kontaktům na politiku a státní orgány tu mohl člověk, který celý život páchá ekonomickou trestnou činnost, zůstávat tak dlouho beztrestný,“ říká Lipšic, „a myslím, že teď z vyšetřování vyjdou najevo další jeho kontakty.“

V případu vraždy mladého páru je Daniel Lipšic v roli právního zástupce pozůstalé rodiny Kuciakových. A od poloviny srpna je zároveň oficiálně i jednou z dalších zamýšlených obětí skupiny, která zavraždila Jána Kuciaka a jeho přítelkyni – všechny čtyři obviněné z přípravy či vykonání jejich vraždy prokurátoři obvinili z plánování dalších tří vražd. Kromě Lipšice měli podle plánu zemřít ještě dva prokurátoři – Maroš Žilinka, který šlapal Kočnerovi při vyšetřování na paty, a prokurátor Peter Šufliarsky, jenž sice s Kočnerem také čile komunikoval, ale později se mu – ze zatím neznámých důvodů – znelíbil, když povýšil na náměstka generální prokuratury.

Z Kočnerových textových zpráv zajištěných vyšetřovateli, jejichž část získal Denník N a později i server Aktuality.sk, vyplývá, že k Danielu Lipšicovi cítil Kočner opravdovou zášť. Nepřítelem se mu Lipšic stal už v letech 2010–2012, kdy byl ministrem vnitra ve vládě Ivety Radičové, která na čas přerušila vedoucí politickou pozici strany Smer. V té době Lipšic, jak říká, pocítil, jak hluboko do systému sahají Kočnerovy kontakty. „Snažili jsme se vyšetřovat jeho trestnou činnost, byl podezřelý z praní špinavých peněz. Ale většinu vyšetřování kolem Kočnera tehdy blokovala generální prokuratura. Druhý den, opravdu hned druhý den po zahájení vyšetřování přišel závazný pokyn generálního prokurátora, abychom všechny spisy odevzdali ke kontrole,“ vzpomíná Lipšic.

Za vlády Radičové došlo i k volbě nového generálního prokurátora a byla to tak žhavá záležitost, že její vláda tehdy málem padla – tlaky ve slovenském parlamentu, Národní radě, vedené zejména stranou Smer, byly silné a jejich cílem bylo udržet v pozici dosavadního šéfa instituce Dobroslava Trnku. A i když se to nepovedlo a Trnka v roli generálního prokurátora nakonec skončil, na prokuratuře působil dál a působí dodnes. Po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové však policie získala z Kočnerova trezoru nahrávku hovoru, v níž Kočner podle informací slovenských médií vypočítává, kolik úplatků už Trnkovi poskytl. Věc se řeší a Trnkův osud není jasný.

Po návratu z politiky do advokacie se ekonomickými případy spjatými s Kočnerem Lipšic zabýval dál, zastupoval případ Technopol i případ falešných směnek v TV Markíza. A vytrvale spolu s novináři upozorňoval na zvláštní krytí Kočnerových případů: podvodné ekonomické kauzy končily téměř vždy u dvojice vyšetřovatelů v Banské Bystrici, kteří je – s posvěcením prokuratury – zametali pod stůl nebo nechávali stagnovat. Na tyhle dva vyšetřovatele upozorňoval ve svých textech i novinář Ján Kuciak – oba poté, co se po vraždě novináře rozběhlo vyšetřování Kočnerových kauz, odešli do důchodu. Zda se o ně dnes zajímá inspekce či policie, není známo.

Hlavní otázka, která teď Slovensko trápí, je, jak se tohle všechno mohlo tak dlouho dít. Čím si získal pozornost a krytí politiků, vysoce postavených policistů a soudců hochštapler s vizáží veksláka, který nakonec (podle vyšetřovatelů) nechal zavraždit mladého novináře upozorňujícího na jeho podvody?

„Ti lidé na policii i jinde, kteří se zločincem kooperovali, to zřejmě nedělali pro nic jiného než pro peníze a šanci na větší kariéru, protože i na to mohl mít díky blízkosti k politikům Marián Kočner vliv,“ myslí si Lipšic. „A všechno se to mohlo dít proto, že ministr vnitra Robert Kaliňák a strana Smer nechali oligarchy si policii rozparcelovat. Předpokládám, že díky vyšetřování vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové se teď o tom systému dozvíme víc.“

Pošli i děti

Informace o obsahu části textových zpráv, které získal Denník N a které zveřejňují i jiná média, přinesly Slovensku obraz mentálního světa Mariána Kočnera. Se svou známou Alenou Zsuzsovou, která mu podle obvinění sloužila jako prostředník při organizaci vražd a vyplácela dalším členům skupiny za vraždu Kočnerovy peníze, se po smrti Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové oběma mrtvým lidem posmívali. Když se po vraždě novináře v ulicích Slovenska spustily mohutné protesty proti mafiánství, které vedly k odstoupení premiéra Fica i ministra vnitra Kaliňáka, smál se Kočner, že Kuciaka ještě vyhlásí za patrona novinářů. „Kua. To je dobrý nápad. Založím nadaci sv. Jána Kuciaka – patrona novinářů. Kdo bude lepší patron než ten, kdo má v sobě patron?“ psal Zsuzsové. Textová komunikace však přinesla i daleko závažnější podezření, než že je Kočner cynický zločinec. V textových zprávách se Kočner chlubí svými kontakty na Fica (přezdívá mu Hranol), šéfa strany Most-Híd Bélu Bugára nebo Kaliňáka (Kali) a na mnoho dalších politiků, kteří, jak se zdá z Kočnerových slov, mu zobou z ruky. Kritici zveřejňování zpráv upozorňují, že se může Kočner jen vytahovat před Zsuzsovou a pravda to být nemusí, jenže v několika případech už se vychloubání potvrdilo. Béla Bugár nejdříve popíral, že se s Kočnerem viděl, až po zveřejnění zpráv, v nichž Kočner popisuje, jak si s ním pěkně popovídal na Maledivách, přiznal, že se tam skutečně v hotelu potkali, i když ne u domluveného oběda, jak píše Kočner, ale u snídaně, a tak že si k němu Kočner bez pozvání přisedl.

Jako skutečnost se ukázala i Kočnerova slova, že přes dezinformační weby zajistí Ficovi podporu v podobě posměšných textů namířených proti lidem demonstrujícím proti šéfovi strany Smer na náměstích – slovenská média ověřila, že přesně to se stalo.

Z esemesek mezi Kočnerem a podnikatelem Norbertem Bödörem, nitranským příbuzným bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara, plyne zjištění, že Kočner byl skutečně napojen na policii a jak jednoduché to pro něj bylo. Napsal Bödörovi, koho chce vylustrovat, a ten mu obratem z policejních databází zajistil informace. Kočner tak měl od policie v ruce takzvané pavouky – tedy veškeré údaje o bydlišti, vozidle i dalších členech rodiny –, u koho si usmyslel. Nejen na Jána Kuciaka, ale i na další novináře, kteří o něm psali a které pak nechal sledovat a fotografovat jejich „snímek dne“. A jak minulý týden oznámili prokurátoři na tiskové konferenci, dokázal si zajistit od policie i lustraci speciálních prokurátorů, jejichž data jsou přísně zabezpečena. Textová komunikace ukázala, že se z policie předem dozvídal o tom, co se na něj chystá – věděl například, že se na ráno plánuje šťára u něj ve firmě.

Je ochotný vždy pomoci Robertu Ficovi, je mu věrný, obětuje se pro Smer a podniká kroky, aby se Smer udržel u moci, zapsali si policisté.

Denník N zjistil, že jednou z lustrovaných byla i prokurátorka Úřadu speciální prokuratury Dagmar Mištíková. Když vyšlo v médiích najevo, že dva „Kočnerovi“ policisté z Banské Bytrice zametají s podporou dozorující prokurátorky jeho případy pod koberec, dostala případy této kolegyně na starost Mištíková. „JUDr. Dagmar Mištíková…“ napsal Kočner Bödörovi a připsal i její rodné jméno a datum narození, „a prosím, jestli to jde, potřeboval bych i pavouka a pavouky dětí, jestli nějaké má.“ „Jasně,“ odpověděl Bödör – a lustrace prokurátorky, jak už dnes vědí vyšetřovatelé, pak skutečně u policie proběhla. I tento případ spolu s mnoha dalšími vyšetřuje v souvislosti s Kočnerovými kontakty u policie Inspekce ministerstva vnitra.

Kdo je ochrání

Jedním z těch, kdo napjatě čeká na soud s vrahy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (obžaloba Kočnera a čtveřice zprostředkovatelů a vykonavatelů má být podána na podzim), je novinář deníku SME Adam Valček. Ekonomický investigativní novinář pracoval na několika případech Mariána Kočnera a spolupracoval i s Jánem Kuciakem. A čeká i na to, jak dopadnou desítky doprovodných vyšetřování, která se z případu vyvinula a měla by zjistit, kdo a proč v policii, prokuratuře a u soudů Kočnerovi pomáhal tak dlouho k beztrestnosti. „A taky k tomu, že si o mně zjišťoval a zjistil informace z policie, a zajímá mě i to, kdo to pro něj dělal,“ říká Valček. Lustrace si Kočner od policie nechal udělat asi na třicítku novinářů a pět z nich, stejně jako Kuciaka, nechal sledovat bývalým příslušníkem tajné služby Peterem Tóthem. Tóth pro něj zajišťoval „snímek dne“ novinářů a osm měsíců po vraždě Jána a Martiny, když už byl Kočner ve vazbě, začal loni na podzim spolupracovat s policií. Vydal vyšetřovatelům Kočnerovo auto, které si u něj mafián schoval, a s ním i jeho mobilní telefony – v těch pak znalci pro policii obnovili a rozšifrovali zprávy z aplikace Threema.

V případě Adama Valčeka, jak zjistil na policii, se Kočnerovi jeho bydliště najít nepodařilo, najatý šmírák stál týden u domu, který sice z policejních databází vypadl jako Valčekovo bydliště, ten však bydlí jinde. A tak se Adam Valček mohl podívat na fotografie z Kočnerova fondu, na nichž čočka fotoaparátu zachytila místo něj jeho třináctiletého bratra, matku a otčíma, kteří na místě skutečně bydlí.

Adam Valček se stal Kočnerovou obětí trochu jinak: když mu poslal otázky k chystanému článku k jedné z Kočnerových kauz, zjistil, že Kočner má detailní a velmi intimní informace z jeho života. „Poslal mi zpět informace o mně formou otázek – ptal se mě na to, jak mě můj otec týral, že jsem se psychicky zhroutil a bral jsem nějakou dobu psychofarmaka. To všechno je pravda. A potom ten e-mail zavěsil na webu Hlavní zprávy,“ popisuje Valček. Psychické zhroucení souviselo s tragédií před třemi lety, když se Valček dozvěděl, že jeho staršího bratra usmrtil kamion. A teď ho zajímá (podal kvůli tomu na Kočnera trestní oznámení), jak se dozvěděl o jeho lécích a útrapách z dětství. „To, že použil mou bolest proti mně jako nástroj kompromitace, je cynické a taky hloupé, léky a tragédie snad nikoho nemohou kompromitovat. Ale zajímá mě, jestli měl informace o mně ze zdravotní dokumentace, nebo uplatil někoho z mého okolí,“ říká Valček.

Zejména ho ale zasáhlo, když viděl před dvěma týdny na policii zmíněné fotografie svého mladšího bratra s rodiči – jedna z policejních verzí totiž původně zněla, že obětí vraždy mohl být i někdo jiný z pětice sledovaných novinářů, že se Kočner nějakou dobu rozmýšlel, na kom nakonec spáchá svoji mstu. „A došlo mi u těch fotek mého bratra a rodiny, že já bych je ochránit neměl jak. Že tím, kdo je má chránit, je stát a jeho policie, ta, z níž pocházely údaje o mé rodině,“ říká Adam Valček. „A taky ten stát, který Mariánu Kočnerovi umožnil budovat vesmír, v němž byl beztrestný a v němž bujel a bohatl a tím získával čím dál větší vliv.“

Věrný Ficovi

Maroš Žilinka přichází na schůzku do kavárny v centru Bratislavy s ochrankou. I on byl jedním z mužů, na které dostala skupina čtyř lidí obviněných z Kuciakovy smrti objednávku na vraždu. Spolu se Žilinkou měli zabijáci zavraždit i jeho manželku a děti – za prokurátora dělala odměna 70 tisíc eur a za každého člena jeho rodiny 10 tisíc navíc. „Tohle může být jedině výplod choromyslného člověka nebo důsledek velké nenávisti, a nejspíš kombinace obojího,“ hodnotí to prokurátor. Proč má ochranku i dnes a zda souvisí s Kočnerovými případy, nechce říci – důvody ochrany speciálního prokurátora z odboru ekonomické kriminality podléhají utajení.

Pokud vyšetřování určí jako objednavatele prokurátorovy vraždy Mariána Kočnera, po motivech nebude nutné dlouho pátrat. Maroš Žilinka byl tím, kdo v roce 2017 po článku Jána Kuciaka odňal případ Technopol (vytunelování majetku lidmi blízkými Kočnerovi) dvojici policistů z Banské Bystrice, když se pod jejich rukama dlouho nehýbal z místa. „A vidíte, už nestagnuje,“ směje se Maroš Žilinka – v kauze Technopol probíhá trestní řízení.

Žilinka přezkoumal i spis Donovaly, v němž jeho podřízená zastavila trestní stíhání za nezákonné převody majetku, daňové úniky, a na rozdíl od kolegyně v něm spatřil trestný čin. Tahle kauza byla jediným z Kočnerových případů, v němž policie po zásahu Žilinky začala mafiána trestně stíhat ještě před vraždou Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. „Tato kauza byla rozbuškou, u ní se začalo dělat zadost spravedlnosti. A pak už to šlo,“ říká Žilinka.

Na základní otázku, proč vlastně nejen politici, ale i lidé z justice a policie riskovali kariéru, aby léta pomáhali člověku ze dna společnosti, Maroš Žilinka odpovědět neumí. „Nevím, mně to jasné není. Je to otázka morálky a etiky a výchovy a samozřejmě je to otázka peněz,“ říká Žilinka. „Zneužívání pravomoci je vždy spjato s úplatky.“ On sám ale, jak říká, zná všechny své kolegy v odboru ekonomické kriminality jako čestné a slušné profesionály a je si jist, že podobné to bude i u policie. „Vzniká tu dojem, že tu policie a prokuratura sloužila jednomu člověku. Ale opravdu jsou tady prokurátoři a policisté a soudci, kteří chtějí dosáhnout spravedlnosti. Vím, že je teď pro společnost těžké důvěřovat, ale opravdu je to tak.“

Textové zprávy ukázaly, že Kočner předem věděl o krocích vyšetřovatelů. Třeba že ráno má být šťára v jeho firmě.

Ti čestní ve veřejné správě teď spolu s Marošem Žilinkou čekají, jak se bude vyvíjet vyšetřování Kočnerových kontaktů v justici – policie už koncem minulého týdne, tři dny po výzvě prokuratury, zabavila telefony několika lidem, s nimiž byl Marián Kočner v přímém kontaktu. Bylo mezi nimi několik bratislavských soudců a státní tajemnice ministerstva spravedlnosti za Smer (obdoba naší ministerské náměstkyně) Monika Jankovská – o této bývalé soudkyni se Kočner v jedné dešifrované esemesce vyjádřil, že je to „jeho opička“. Z dosavadních znalostí světa Mariána Kočnera vyplývá, že si uměl najít cestu ke konkrétním vyšetřovatelům i soudcům, ale zejména že se uměl napojit na vysoce postavené funkcionáře. Jeho pověst člověka, který ze zákulisí hýbe slovenskou politikou a má vliv na Roberta Fica a další politiky Smeru, mu podle znalců prostředí mohla otvírat dveře k funkcionářům, jejichž postavení je na politice závislé. A spolu s tím mu – jak vyplývá z vyšetřování – k jeho vlivu pomáhal i trezor plný kompromitujících materiálů a nahrávek na vysoce postavené lidi.

Ke Kočnerovým kontaktům na politiku vepsali vyšetřovatelé do zprávy větu, že Kočner vždy jedná ve prospěch politické strany Smer. „Podle komunikace je ochotný vždy pomoci Robertu Ficovi, je mu věrný, obětuje se pro Smer, podniká kroky, aby se Smer udržel u moci,“ stojí ve zprávě.

Tohle spolu s informacemi, jak bylo za vlády Smeru a Roberta Fica snadné ovlivňovat policii ve vyšetřování, kazí bývalému premiérovi náladu – informace v médiích označuje za džihád na stranu, které předsedá. Otázka, jestli sám cítí zodpovědnost za to, že bylo možné za jeho vlády tak lehce získávat z policejních počítačů informace, které sloužily zločincům ke sledování lidí a nakonec i k vraždě novináře a jeho partnerky, ho rozzlobí. „Přijet z ciziny a říkat, že se tu vraždilo s pomocí policie, to si vyprošuju,“ říká Fico na dotaz novináře Respektu položený během tiskové konference, na níž chtěl lidem sdělit, že jeho Smer navrhuje nový výpočet minimální mzdy. „To je naprosto přes čáru.“

Úplně opačně než Robert Fico hodnotí snahu médií ukázat veřejnosti, v jakém světě to žil Marián Kočner a co o něm i o Slovensku vypovídá aplikace Threema, maminka zavražděné Martiny Kušnírové. „Paní Kušnírová chce, aby se zveřejnily všechny informace, které vypovídají o tom, jaký je charakter tohoto státu,“ říká právní zástupce Zlatici Kušnírové Roman Kvasnica. „A které ukazují, jaké tu byly podmínky pro ten hrozný čin, kterého se někdo dopustil proti jejímu dítěti.“