Je krize kolem ministerstva kultury u konce? Z vládního pohledu asi ano. Kandidát Michal Šmarda nevydržel tlak, který kolem jeho osoby již dva měsíce trval, a židli ve vládě zřejmě i na žádost svých kolegů vzdal. Předseda ČSSD Jan Hamáček vzápětí vsadil na jistotu a navrhl do vlády stranického veterána Lubomíra Zaorálka. K ideálu má takové řešení daleko, nutno však dodat, že ideály teď zřejmě nikdo nečeká.
Ne, nechci být ministr
Andrej Babiš si rád nasazuje masku politického alfa samce, během léta ovšem předvedl, že při střetu s prezidentem Zemanem se neváhá schoulit do pozice bojácného podřízeného správce exekutivy, který jen přihlíží, jak mu boss rozebírá vládní kabinet. Ani Babišův pozdní útok na Šmardu ve stylu „s ním ve vládě sedět nechci“ strach ze Zemana nezakryl, ale naopak obnažil. Navíc Babišovi odpůrci se nad konečným výsledkem mohou škodolibě zasmát: mohl mít ve vládě opatrného začátečníka, místo toho dostal protřelého rivala, který ještě nedávno právě spory s Babišem držel při životě svoji uvadající politickou kariéru.
Sázka Jana Hamáčka na Lubomíra Zaorálka dává naopak logiku. Předseda ČSSD potřeboval překvapit, získat pozornost, dostat své soupeře do alespoň chvilkové defenzivy. Posunout do vyhroceného střetu se Zemanem a Babišem nepolitického experta nebo politického nováčka by bylo riskantní pro ČSSD a možná i pro kulturu. Hamáček dal navíc najevo, že také on sám vychází z posledních měsíců otřesen a potřebuje ve vládě podporu zkušeného kolegy.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
