Kdo jiný by tě miloval

Přízračná ženská postava prochází publikem, které se před ní rozestupuje. Osvětlení v nacpaném klubu obstarává jen dílenská lampa na dlouhém kabelu, kterou drží v ruce. Kývá s ní jako s kadidelnicí, jako by vymítala zlo, a vržené stíny se divoce míhají po stěnách. Nevstupuje do publika, aby se družila, prochází jako silueta, trpící duch čekající na vysvobození a toužící dojít klidu. Pak začne zpěvně deklamovat. Úpěnlivě, prosebně, operní technikou a s efektem velkého echa, které zní jako z chrámové lodi: „Prosím, můj drahý, nezabíjej mě zde… Mlátil mne, dokud mé zuby nebyly roztříštěné jako perly na rudé, rudé podlaze.“ Výjev je tak intenzivní a uhrančivý, že v pražském klubu Cross panuje hrobové ticho.

Koncert, který se odehrál na letošní Velikonoční pondělí, byl českou premiérou americké autorky a zpěvačky Kristin Hayter, jež vystupuje pod jménem Lingua Ignota. Své písně příznačně nazývá hymny pro přeživší. Sama byla obětí domácího násilí, přičemž zážitky, pocity a traumata, jež se v ní během pětiletého patologického vztahu nastřádaly, tvoří hlavní inspiraci pro stylově výjimečnou tvorbu. V ní se nečekaně potkávají vlivy duchovní hudby, klasiky, opery, folku, industriálu a metalu. Chvíli zní zlomeně a fatálně jako písničkářka Nico, chvíli burácí blackmetalovými riffy a pouští hrůzu chrčivým vokálem. Extrémní žánry, v nichž bývá násilí metaforou vztahů ve společnosti, v podání Linguy Ignoty hovoří o násilí skutečném. V minulých dnech zpěvačka vydala výjimečné album