O českém moderním umění nikdo nenapsal nic tak čtivého. Přitom Marie Rakušanová u knihy Kubišta – Filla: Plzeňská disputace vycházela z vědeckého přístupu. Inspirovaly ji teorie francouzského sociologa umění Pierra Bourdieua, podle kterých za výjimečné umělecké výkony spíš než „jedinečná vnuknutí“ geniálních autorů mohou jejich „osobní a mezilidské pohnutky“. Po pečlivém průzkumu archivů tak sepsala napínavý příběh dvou malířů, jejichž měnící se vztah zásadně ovlivňoval chod české umělecké scény prvních dvou dekád minulého století.
Bohumil Kubišta (1884–1918) a Emil Filla (1882–1953) se v pohledu autorky stávají klíčovými hybateli kulturního dění. Historická studie se čte jedním dechem, Rakušanová je talentovaná vypravěčka. Bylo to vidět i nedávno v Západočeské galerii v Plzni, kde knihu doprovází stejnojmenná výstava: více než stohlavé publikum zde přes hodinu sledovalo její strhující výklad osudového střetnutí dvou mužů, jejichž obrazy visí kolem na zdech.
Strkat se do popředí
Filla prožil dětství po nádražích; ačkoli si jeho otec ajznboňák přál udělat z něj pojišťováka, syn mu zběhl k umění na pražskou Akademii výtvarných umění. Také jeho spolužák Kubišta se coby nemanželské dítě musel životem protloukat na vlastní pěst. Pro spory s konzervativními profesory ani jeden z nich akademii nedokončil a po zhlédnutí přelomové výstavy Edvarda Muncha v roce 1905 se společně postavili jak proti školním akademikům, tak proti stárnoucí generaci Spolku výtvarných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
