Všichni obyvatelé Česka, dokonce i ti, co mají doma osvědčení členů strany ANO – spíš bychom měli říct především ti –, dostávají v posledních týdnech lekci, kterou dopředu avizovali nejrůznější političtí analytici. Je to lekce na téma – jak je nevýhodné, aby řídil vládu člověk čelící trestnímu stíhání. Lekce je přitom o to působivější, že ji lektoruje Miloš Zeman, muž, který si umí pohrát s detaily.
Kde jsou zkušenosti z byznysu?
„Samozřejmě… eee… můžu s ním souhlasit… eee… na druhé straně… eee… jsem pana prezidenta informoval, že já chci skutečně dodržovat koaliční smlouvu…“ Minulý čtvrtek promluvil na nádvoří Pražského hradu smutný chlapík bez energie. Tvářil se zachmuřeně, cukal rameny a dlouze s pauzami ze sebe soukal slova, která pracně skládal do vět, které byly už dávno řečeny někým jiným. Ten muž byl český premiér vracející se z dlouho očekávané audience u prezidenta. Celá atrakce přitom naznačuje, do jakých problémů se česká politika dostává.
Andrej Babiš umí být arogantní na novináře, koaliční partnery nebo vzdálený anonymní Brusel, ve srovnání se svými předchůdci v premiérské funkci ovšem působí neuvěřitelně slabě v momentech, kdy se definují pozice ve vedení země – při jednání s hlavou státu. Je v defenzivě, nechává prezidenta určovat rytmus hry, nepřichází s vlastními požadavky, které by vymáhal, neumí se důstojně zastat svého koaličního partnera, hájit zájmy své vlády. Odmítá nebo možná neumí využít nástroje, které mu pravidla jeho funkce dávají …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
