Dokonce i současnému člověku zvyklému na všudypřítomné útoky obrazových a zvukových vjemů se z té podívané může zatočit hlava. V Domě umění města Brna vstoupí do labyrintu obrazovek, promítacích pláten, reproduktorů a informačních tabulí, na kterých se odvíjí historie jednoho výjimečného kulturního fenoménu. Folklorní sbor divoce hopsá v synchronizovaných útvarech před panoramatem Vysokých Tater, houslový virtuos hraje k dobré pohodě dělníkům stavícím sídliště, baletky krouží kolem líhnoucích se kuřat a klavírista svými trylky vítá přistávající proudové letadlo.
Tohle jsou typické scény z historických představení Laterny magiky. Vynálezu, jímž před jednašedesáti lety Československo předběhlo dobu a díky kterému se o jeho kultuře formované komunistickým dohledem mluvilo ve světě se všeobecným uznáním. Jak už to ale u legend bývá, dějiny Laterny magiky byly zatím spíš opředené mytickými superlativy než podrobené serióznímu rozboru, který by se na vývoj podíval z profesionálního odstupu.
To se děje až právě teď. Filmové historičky Lucie Česálková a Kateřina Svatoňová o Laterně magice připravily monumentální výstavu doprovázenou monografií. Projekt celý fenomén zařazuje do dobových souvislostí a vynáší na světlo z archivu materiály, které měli dosud šanci vidět jen samotní autoři Laterny magiky.
Kapela ze samých Šlitrů
Laternu magiku vymysleli režisér Alfréd Radok se scénografem Josefem Svobodou pro československý pavilon na Expu 1958 v Bruselu. V Praze se sice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
