BYLO TO TAKHLE – Kuluš vešel do Účka, zvedl ruku a začal zpívat Alpha Blondyho přesně v tu chvíli, kdy ho DJ odmixoval tančícím do povědomí, kde jim zůstane jako první spálenina z Chorvatska. Koko, kokó, iskokody rasta, řval Kuluš a razil si cestu mezi lidmi u baru. Chvíli to vypadalo, že bude tančit pod mixpultem, udělal dva šouravé lyžařské kroky, jaké se používaly při tanci na bratislavské ska Ventilu a Midi, rukama naznačil pohyb rozbíhajícího se vozíčkáře, pak ale usoudil, že dráha je obsazena, a dlouhým obloukem se vrátil dozadu, kde nebyly stoly, ale zelené přepravky s odřeným nápisem Šariš.
No co, kokoti, říkal jsem, že přijdu. Zvu vás! Kokoti měli skelné oči a bylo jasné, že vězí ještě v I shot the Sheriff, čímž chtěl DJ ještě před Alpha Blondym připravit fanoušky roots a dancehallu na Afriku. Kuluš měl kárované tričko po otci, seprané do oranžova, s červenými pruhy imaginárního skotského tartanu, rukávy vysoukané pod lokty jako rozhodný muž, který přesně ví, jak na věc. Jednu ruku měl stále ve vzduchu, druhou položil jednomu z kokotů na rameno. Tak co, Feri, smotneme brčko? Dříve než Ferči zareagoval, než si uvědomil, že už nehraje Marley ani Blondy, ani Ejdž Ár, vytáhl Kuluš z přední kapsy ubaleného jointa, zapálil, potáhl si, jak se to naučil na škole v přírodě, kde měli „pořádně dýchat, aby se jim pročistily plíce“, ale místo toho, aby podal špeka dál, postavil se a zakřičel: Kde je ten zmrd?
Zmrd to zaslechl, přesně věděl, že dnes večer je zmrdem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
