Tragikomický vývoj na ministerstvu kultury by neměl přehlušit zásadní otázku: totiž k čemu nám je vlastně tohle ministerstvo dobré a co by mělo být jeho posláním. Ze všech stran aktuálně zní, že hlavním úkolem nástupce Antonína Staňka – ať už jím bude kdokoli – je uklidnění kulturní scény a stabilizace příspěvkových organizací ministerstva. Jenže tahle práce na někoho čeká jen kvůli neuvěřitelné šlamastice, do které rezort Staněk zatáhl, a teď je nutné po něm ten zmatek uklidit.
Ve skutečnosti je před ministerstvem mnohem větší výzva. Konečně začít investovat do lidí a říci si, kde jsou ve státní podpoře kultury naše priority.
Jako stadiony bez sportovců
Staněk a jeho pár obhájců (jmenovitě jde o šéfa komunistů Vojtěcha Filipa a prezidenta republiky Miloše Zemana) se snaží u veřejnosti vyvolat dojem, že smyslem práce ministerstva je hledat „zlodějiny“ v jím rozdělovaných penězích. Když ovšem Staňkovi auditoři našli nesrovnalosti v Národní galerii a Muzeu umění Olomouc, nestalo se to kvůli tomu, že by někdo obcházel pevně nastavená pravidla. Oba odvolaní ředitelé se shodují na tom, že všechny své kroky konzultovali přímo s ministerstvem a to jim je posvěcovalo. Než případy prošetří policie, není důvod jim nevěřit.
Takhle to totiž na ministerstvu vždycky chodilo. V hluboce podfinancovaném rezortu se stalo zvykem, že se neustále hledají zadní vrátka, jejichž použití je jedinou možností, aby tady vůbec nějaká kultura mohla vznikat. Směšné tabulkové platy se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
