Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial, Redakce

Díky za Jaroslava Kuberu

Je cenné, že nám šéf Senátu vyjevil, jak hluboko sahá jeho nesnášenlivost k jinému názoru

Předchozí předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) • Autor: ČTK
Předchozí předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) • Autor: ČTK
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Drtivá většina politické pozornosti se v Česku upíná k Andreji Babišovi. Podniká kontroverzní kroky, vyšetřují se jeho kauzy, řeší se jeho střet zájmů, plní náměstí demonstranty… Takže by se lidem, kteří kritizují jeho politiku, mohlo zdát, že jiný problém nemáme. Je to ovšem jen zdání, proto je třeba poděkovat šéfovi Senátu Jaroslavu Kuberovi za připomenutí, že tuzemský problém je mnohem hlubší, než si běžně připouštíme.

Druhý nejvyšší ústavní činitel této republiky během projevu v Terezíně, kde se připomínají oběti holokaustu, nejdříve zalitoval, že se zapomíná na to, co se v koncentračních táborech odehrálo, a následně dodal, že tak hrozí, že se tragické události zopakují: „Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí: ‚Kdo není s námi, je proti nám a je potřeba ho umlčet.‘ Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“

Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Je to pochopitelně nevkusné, což už konstatovali mnozí. Je ale zase cenné, že nám šéf Senátu vyjevil, jak hluboko sahá jeho nesnášenlivost k jinému názoru. Dokonce i na ni má právo a dalo by se nad tím mávnout rukou, jako se činilo při všech jeho podobných vyjádřeních v minulosti. Téma kouření už neláká pozornost, tak si prostě našel jiné. Mávnout rukou ale nad tím v tomhle případě nejde. Výše pronesená slova totiž nejsou neuctivá k lidem, kteří bojují za čistý vzduch ve svém městě nebo rovné příležitosti pro své dcery, nýbrž k obětem nacistické továrny na vyvražďování.

A právě ona neochota ctít zdravou míru ve svých vyjádřeních spojuje Babiše, Zemana, Klause, Kuberu a další. Je rozšířená do všech koutů společnosti. Lidé s jiným názorem jsou tu zkrátka vnímáni jako hrozba a velmi často právě ze strany aktérů, kteří se rozčilují, že je povolen jen jeden správný názor. Není, senátor Kubera si může říkat, co chce. Jen by do toho příště nemusel tahat oběti holokaustu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 22/2019 pod titulkem Díky za Jaroslava Kuberu