Zdá se, že Donalda Trumpa zahraniční politika nijak zvlášť nezajímá. Na okamžik se pro ni zapálil ve chvíli, kdy si myslel, že by snad mohl získat Nobelovu cenu. Přeháněl tehdy možnost hrozícího útoku ze Severní Koreje, aby se mohl postavit do role mírotvorce, a když se ukázalo, že dohoda nebude snadná, ztratil rychle zájem a dnes se k tématu vyjadřuje jenom zřídka.
S výjimkou Severní Koreje pak zahraniční politiku řeší formou subdodávek (oblíbený styl práce developera realit). Problematiku Blízkého východu si tak obhospodařují Izrael a Saúdská Arábie, americká vláda jednoduše podporuje cokoli, co obě země chtějí. Postoje k levicovým režimům v Latinské Americe, tedy Kubě, Venezuele a Nikaragui, delegoval Trump na jestřáby, jako je poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton a senátor Marco Rubio. Na zbytek Latinské Ameriky vláda pohlíží čistě optikou migrace, jinými slovy, na starosti ji má poradce Stephen Miller.
Tenhle ne
Veškerá Trumpova zahraniční politika má nicméně jeden společný rys: provokuje v zahraničí silnou nacionalistickou odezvu. Stačí se podívat na Čínu, jejíž vláda přešla do útoku a odsuzuje agresivní americké obchodní požadavky. Státem kontrolovaná televizní stanice v Pekingu nedávno uvedla komentář, v němž spojila americkou taktiku s předešlými pokusy podrobit si Čínu ze zahraničí. „Po pěti tisících letech větru a deště existuje něco, co by čínský národ nepřestál?“ ptal se moderátor. „Pokud chcete obchodní válku, budeme s vámi bojovat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
