Je plast past?
Neviditelné úlomky umělých hmot, mikroplasty, jsou už všude kolem nás – i v nás
V roce 1997, během plavby v severním Tichomoří, se oceánograf Charles Moore zdráhal uvěřit svým očím. „Spatřil jsem obrovskou vodní plochu plnou plastových odpadků,“ psal později. „Plastový odpad se rozprostíral všude – lahve, víčka od PET lahví, nejrůznější obaly a další zbytky plastů.“
Past na odpad vytvořená mořskými proudy později dostala název Velká tichomořská odpadková skvrna. Rozprostírá se mezi Havají a Kalifornií a může zabírat zhruba stejnou plochu jako Írán nebo dvacet Českých republik. Veřejnost Mooreův objev šokoval, vzbudil v ní poněkud přemrštěnou představu jakéhosi samostatného kontinentu z odpadků, zatímco ve skutečnosti můžete „skvrnou“ proplout, aniž byste spatřili něco mimořádného. To ale neznamená, že nejde o problém, zvlášť když se plasty zdaleka nekoncentrují jen v této části Pacifiku. O jejich vlivu na mořský život pak svědčí dobře známé fotografie trávicího traktu ryb ucpaného igelitem nebo snímek želvy, na kterou se v prvních letech života navlékl kus plastu, bránil jí v růstu a deformoval ji krunýř.
Smutek milovníkům přírody přinesly před pár dny také výsledky expedice na dno Mariánského příkopu ve východním Pacifiku. Speciální titanová ponorka s americkým dobrodruhem Victorem Vescovem sestoupila během rekordního ponoru do nejhlubších míst na světě, do hloubky téměř 11 kilometrů, a na dně mimo jiné objevila – plastový pytlík a obaly od bonbonů.
Zneklidňující přitom není jen samo plovoucí smetí, ale také to, co z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
