Na jižní hranici Evropy se zase válčí. Milice generála Haftara, který ovládá východní Libyi, zkouší dobýt hlavní město Tripolis, kde sídlí mezinárodně uznávaná vláda. Tato vláda přitom závisí na podpoře milicí, zčásti islamistických, které jsou mnohem silnější a lépe vyzbrojené než národní armáda. Bojuje se o letiště, pár set lidí přišlo o život, do dění se ilegálními dodávkami zbraní míchá řada států. Velmi aktivní v podpoře Haftara jsou Egypt a Rusko, zatímco OSN varuje před eskalací násilí.
„Země není rozdělená na dvě tři frakce, mezi nimiž je potřeba vyjednat smír. Rozpadla se jako šrapnel, jako puzzle, které se jen velmi těžko opět skládá,“ vysvětloval stav se stovkami ozbrojených milicí na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci hlavní vyjednavač OSN Ghassan Salamé. Osm let po pádu Muammara Kaddáfího je situace natolik chaotická a mír tak v nedohlednu, že je nutné vážně zkoumat, zda svržení despoty nebylo chybou.
Skoro vzorný zásah
Intervence v roce 2011 začala ve chvíli, kdy bylo – jak ukázala pozdější rešerše Human Rights Watch – mrtvých 350 libyjských civilistů. Zprávy o dění v terénu měli poradci tehdejšího amerického prezidenta Baracka Obamy podle vlastních slov velmi mlhavé. Rozhodla preventivní obava z pekla, které by Kaddáfí mohl rozpoutat při potlačování demonstrací ve východolibyjském Benghází, a také velké naděje z arabského jara. Byla to doba, kdy padli diktátoři v Tunisku a Egyptě a Západ doufal, že se na Blízkém východě zopakuje něco z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
