/ nekrolog
„Byl to můj idol už od mládí,“ tvrdil o něm vrstevník David Bowie. „Smutné zjištění je, že jsem se ve svých experimentech nikdy nedostal tak daleko jako on,“ přisazoval si průkopník ambientní hudby Brian Eno. Málokterá osoba měla takový vliv na vývoj populární hudby a také tak nepravděpodobnou kariéru jako Scott Walker, který zemřel 22. března ve věku 76 let.
Hvězda amerického rodáka poprvé vylétla v roce 1964, kdy se stal součástí uměle stvořeného boybandu The Walker Brothers. V momentě, kdy kapela přesídlila do Británie, strhla se kolem nich taková mánie, že jejich fanklub jeden čas čítal více členů, než kolik jich fandilo The Beatles. Walkerův baryton se hodil pro přednes dramatického smutku, což se vzácně sešlo se šansony Jacquese Brela, které na sólové dráze převedl do anglických verzí. Touto fúzí položil základy celé jedné odnože britského popu, která se vine od prvních alb Davida Bowieho po kapely jako Blur, Pulp a Radiohead, které všechny Walkera pokládaly za svého učitele.
On sám se však v posledních třech dekádách vydal zcela jinou cestou, alba Tilt (1995), The Drift (2006) a Bisch Bosch (2012) mířila směrem k soudobé avantgardě a industriální hudbě. K nelibosti skalních fanoušků, nutno dodat. Walker v roce 2006 vyprávěl úsměvnou historku, kterak si k němu v metru přisedl rozhořčený muž a prohlásil: „Koupil jsem si vaše dvě poslední alba a další už si nekoupím.“ Hledačský tvůrce se tím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
