V únoru uběhlo pětasedmdesát let od narození Věry Jirousové. A bohužel také osm let od jejího úmrtí. Poslední léta si tato výročí syn výtvarné kritičky a básnířky Tobiáš Jirous připomínal při zpracovávání její pozůstalosti. Ze školních zápisníků, do kterých si coby dospívající dívka psala deník, přepisoval pro přátele výňatky a kopie jim rozdával.
Nakonec si uvědomil, že by deníky neměly zůstat známé jen úzkému kruhu spřízněných duší. „Stránku po stránce se z malé holčičky stávala dívka. Osoba s názory. Někdo, kdo se snaží své myšlenky čím dál lépe formulovat,“ píše v doslovu knihy, do níž pod názvem Tweety 1956–1963 soustředil to, co se mu z matčiných záznamů podařilo rozluštit. A je to půvabné čtení – i díky tomu, že výtvarník Matěj Lipavský každou stránku deníku doprovodil na protilehlé straně linorytem, který se váže k zápisu. To z obrazového doprovodu činí rovnocennou součást tohoto počinu.
Mužská povaha
Narodila se jako Věra Vařilová 25. února, na datum dlouhé dekády spojené s oslavami komunistického puče. „Takže ten den jsem vždy vnímala s velkou nechutí. Z továren ve Vysočanech táhl průvod přes Karlín až k Václavskému náměstí, lidi vykřikovali nějaká hesla a nejapné slogany, všude řinčela dechovka a byly cítit párky s hořčicí, ty jsem taky nesnášela.“ Tuhle vzpomínku si Jirousová napsala až na sklonku života a najdeme ji na konci publikace. V samotném deníku se nevyskytuje moc komentářů kritických k politickým poměrům. Ale i tak psaní vystihuje…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
