„Kdybychom si víc vyprávěli příběhy, zůstávalo by méně bolístek z minulosti,“ věří dvaatřicetiletý lektor tvůrčího psaní René Nekuda. K tomu, abychom se to naučili, má dětem pomoci jeho kniha Příběhostroj.
Co bylo hlavním impulzem pro napsání Příběhostroje?
Baví mě příběhy rodinného rázu. Sám jsem na nich vyrostl: moje babička, s níž jsem strávil spoustu času hlavně na chatě, kam jsme chodívali pěšky od nás z města, byla jejich skvělá vypravěčka a byla to také ona, která ve mně vášeň pro příběhy probudila. I když v rodině tradované příběhy třeba pro ty ostatní zase tolik neznamenají nebo je znají jinak, pro vás mají i po letech sílu a význam. Na kurzech tvůrčího psaní, které vedu, pak hodně lidí vyslovovalo přání, že jim chybí kniha pro jejich děti či vnoučata, pomocí níž by si tyhle příběhy společně vyprávěli. Proto jsem vlastně napsal Příběhostroj – aby vznik rodinných historek a domácího vyprávění podporoval.
Jaké historky vám babička vyprávěla?
Jednak takové ty lokální, o Vysočině, Ratajském lese… Třeba o cikánce, která tak moc kouřila, že i po její smrti stoupal ze země, kde byla pohřbená, dým. Nebo o Čertově skále, kopci posetém balvany, jež čertovi, který je odnášel z kostelních zdí, upadly, protože si jich nabral tolik, že je neunesl. Vymýšleli jsme si také vlastní příběhy, které pak s překvapením vytáhnete po letech zapomenuté z hlavy jako ze šuplíku. Vzájemné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
