Skotskou prozaičku Muriel Spark (1918–2006) jsme prozatím znali jako autorku detektivních příběhů. Až se zpožděním k nám doputoval její mistrovský román Nejlepší léta slečny Jean Brodieové z roku 1961. Titulní hrdinka je volně založená na charismatické učitelce, již autorka poznala jako žákyně dívčí školy v Edinburghu.
Na první pohled je to pokroková osobnost působící v době, kdy dívky nechodí prostovlasé a povinně navštěvují hodiny šití. Své povolání chápe jako poslání: studentky nenutí memorovat, ale vede je k porozumění, a ve volném čase s nimi chodí do galerií; chce z nich vychovat silné individuality. Oblíbenkyně však zve k sobě domů, kde jim přibližuje i svůj milostný život – a posléze se je do něj pokusí zatáhnout. Navíc při jejím jinak podnětném vyprávění o cestách po Evropě vyjde najevo, že sympatizuje s Mussolinim. Hlavním tématem je tak otázka autority a zneužití moci, která je o to palčivější, že svěřenkyně jsou na prahu dospívání. Muriel Spark však fascinující pedagožku nehodnotí a nesoudí: až do konce ji vykresluje jako nejednoznačnou postavu.
Byla to nekonformní učitelka, jež válčila s vedením školy, nebo nebezpečná manipulátorka, která získávala důvěru svěřenek a pak si s nimi pohrávala? Neuchopitelnost a pochybnosti, jež vzrůstají mezi studentkami i čtenáři, ještě zesiluje úsporné vyjádření a strohý, propracovaný styl knihy. Je psána se sarkasmem a ve fragmentech vzpomínek, které se dívkám vyjevují po letech a v nichž se ukazuje, že se vlivu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
