Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika, Rozhovory

Nebyl to ani puč, ani úspěch

S ústavním právníkem Janem Kyselou o soudním rozuzlení zásahu na Úřadě vlády, úspěšnosti autoritářů a odezírání ze rtů

Jan Kysela • Autor: Matěj Stránský
Jan Kysela • Autor: Matěj Stránský

Po pěti a půl roku padl první pravomocný rozsudek ve velké policejní akci, která vstoupila ve známost jako zásah na Úřadu vlády a která ve svém důsledku smetla kabinet Petra Nečase. Zpětně viděno: šlo o prokurátorský puč s cílem smést tehdejší politickou elitu, jak tvrdí jeho kritici? Nebo o úspěšnou policejní akci, jak oponují jeho zastánci?

Po pravdě řečeno bych si asi mezi těmi dvěma variantami úplně nevybral. Abych mohl tvrdit, že šlo o prokurátorský puč, musela by být mimo jiné zřejmá motivace těch pučistů. Vzhledem k tomu, že některé z nich maličko znám, zdá se mi, že tahle varianta není úplně opřená o realitu. Nicméně ani ta druhá možnost mi nepřipadá úplně přesvědčivá, v závislosti na tom, co si představujeme, že je úspěšná policejní operace.

Proč?

Tu bychom za sebou měli mít ukončenou v nějakém reálném čase. Kauza začala v roce 2013, teď jsme v roce 2019. A rozhodnutí zatím padlo v jediné větvi týkající se zneužití tajné služby. A k několika málo osobám. Takže to není ani puč, ani úspěch.

Co to tedy je?

Já myslím, že to má dvě stránky, ta první je pozitivní, ta druhá o něco méně. Pozitivní stránka znamená, že represivní složky České republiky se nebojí zasáhnout v prostředí nejvyšších politických pater, a to mi připadá, že je dost podstatný prvek rovnosti. Kdyby tady platilo, že když je člověk premiérem, tak se těší faktické imunitě, protože nikdo proti němu nepůjde, nebyl by to demokratický právní stát. Po zásahu na Úřadu vlády víme, že v něm v tomto ohledu žijeme. Jako negativní věc vnímám to, co už jsem naznačil. Zkrátka že to celé hrozně dlouho trvá. Vidíme to i v celé řadě jiných kauz, podívejte se na kauzu Rath nebo vlekoucí se soudní spory ohledně nejmenování profesorů prezidentem republiky, které začaly v roce 2015. To vše samozřejmě vyvolává otázku po efektivitě činnosti státu. Když není efektivní, může u svých občanů vzbuzovat pochybnosti, proč ho vlastně máme.

Co když se ale skutečně státní zástupci domluvili, že ukážou neoblíbené politické elitě, jak vypadá spravedlnost v jejich pojetí? Lze něco jako puč skutečně vyloučit zcela jednoznačně?

Puč je nějaké náhlé, typicky násilné svržení stávající mocenské elity s tím, že bude nahrazena těmi pučisty. Eventuálně bychom to mohli modifikovat tak, že pučisté nebudou vládnout, ale že si vyberou někoho jiného, kdo bude vládnout za ně a v jejich prospěch. Mohli by tu být i pučisté idealisté, kteří čistí kanály politické komunikace, jež z jejich pohledu politická reprezentace zanesla něčím nepěkným, například korupcí. A ve chvíli, kdy se jim to podaří, k moci se dostane někdo, kdo si to zaslouží. V případě zásahu na Úřadu vlády vidíte, že státní zástupci ambici vládnout neměli. Ani se mi nezdá, že by měli vyhlédnutou nějakou skupinu osob. Můžeme tedy uvažovat o nějakém tom čištění kanálů, ale chybí tam pořád onen prvek násilí, protiprávnosti, který puče doprovází. Pohybujeme se na půdě trestního řízení, nikdo dosud neshledal, že se ty jevy, proti nimž policie zasáhla, v nějaké podobě nestaly, že byly vymyšlené.

Když k zásahu došlo, policie a státní zastupitelství na tiskové konferenci oznámily, že zadržely sto padesát milionů korun, kilogramy zlata a že jdou především po kmotrech. Peníze jsou zabavené, ale kmotři dál pobíhají na svobodě. Jak si to vysvětlujete?

To nevím. Stále však ještě nejsme na konci celého případu.

Byli jsme tu ale skutečně svědky odhalení nějaké rozsáhlé klientelistické sítě, jak státní zástupci a policisté říkali? Nebo co vlastně odhalili?

V médiích jsem četl přepis rozhovoru mezi tehdejší šéfkou kabinetu premiéra Nečase Janou Nagyovou a premiérem, který se týkal její představy, kdo by měl být prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Sice k tomu nakonec nedošlo, ale nějaké pokusy umisťovat lidi do důležitých pozic tady zřejmě byly. Ti lidé měli být zavazováni loajalitou ke svým patronům, a nikoli ke státu, a to je nepochybně klientelismus. Nakolik to bylo rozsáhlé a systematické, nevím. Pak tu máme samozřejmě zneužití tajné služby, zde již padl onen pravomocný rozsudek. To je zcela zásadní zneužití moci.

Co si myslíte o samotné formě zásahu? Nešlo to řešit civilněji?

To, že šli za premiérem pozdě v noci na Úřad vlády, to by mi vadilo nejméně. To se mi vlastně zdá, že je to korektní forma, jak něco podobného udělat. Pokud jde o zakuklence, o ta nasazovaná pouta a další věci, přijde mi to skoro zbytečné. Asi těžko mohli očekávat ozbrojený odpor. Vzhledem k tomu, jaká byla povaha trestné činnosti, to šlo řešit i méně brizantní formou.

Jak to tedy měli provést?

Třeba bez těch zakuklenců. Paní Nagyová by se s nimi zřejmě neprala.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].