Patnáct tisíc okálů, zhruba tolik se jich za socialismu v Československu postavilo. Byly to montované domky z dřevotřísky, které se vyráběly v Rýmařově. Rozložené na panely se dodávaly po celé republice a dodneška stojí v každé vesnici. Okál je něco jako panelák českého venkova. A ještě něco je spojuje s panelovou a další socialistickou výstavbou. Po padesáti letech užívání chátrají a je třeba s nimi něco smysluplného udělat.
„Montovaný dům je takový, co v něm je v létě vedro, v zimě zima a na podzim se tam dají pouštět draci,“ říká dobová hláška. Tisíce majitelů okálů se dnes snaží překonat jejich technické nedostatky – hlavně izolace neodpovídá dnešním standardům. Většinou to končí rozpačitě, zateplením a barevným nátěrem. Ovšem i ze socialistického „likusáku“ lze vytvořit architekturu.
Nejvíce okálů se najde v malých městech a vesnicích, ovšem jeden stojí i mezi honosnými vilami v pražském Braníku. Dům tu postavili v roce 1976 podle standardního postupu. To znamená: Nejprve svépomocně vybudovat zděnou spodní část domu. Následuje příjezd náklaďáku s díly domu, nástup sehrané party – a blesková montáž. „Bratránek, který bydlí vedle, vzpomíná, jak šel kolem do školy. Ráno tu nebylo nic a odpoledne, když se vracel, už tu stál barák,“ vypráví Václav Novotný.
Není to jeho pravé jméno, rodina je nechce zveřejnit, ostatní reálie ale platí. Okál vystavěl jeho otec, který v přízemí dosud bydlí. Základní montáž byla skutečně hotová za den – to byl standard montérů z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
