Jiří Halda byl donedávna veřejnosti neznámý pedagog. Aktuálně se však proslavil peticí proti umisťování dvouletých dětí do školky, která zásadně přispěla k prvnímu úspěchu známého kritika školek a nového poslance Václava Klause ml. na půdě sněmovny – loni přijatá norma se otřásá v základech, zákonodárci už řeší, zda ji zrušit. V rozhovoru Jiří Halda vysvětluje, proč jsou školky pro dvouleté děti špatné a Česko tu má jít opačným směrem než zbytek jeho civilizačního okruhu.
O co opíráte přesvědčení, že dvouleté děti nejsou zralé na mateřskou školu?
V takto raném věku není učitelka náhradou za matku a spolužáci nejsou náhradou za sourozence. To je jednoznačně vědecky prokázaný fakt.
Nikdo přece netvrdí, že má jít o náhradu. Jde o jinak trávený čas, o socializaci dítěte v dětském kolektivu. Ale především jde o poskytnutí prostoru, který dnes spousta matek potřebuje.
Musím vás vyvést z omylu. Socializace v tomto smyslu slova je strašný mýtus komunistické výchovy. Je to hrozně zlá věc, která vznikla v době, kdy bylo potřeba zaměstnat matky při budování socialismu. Byl to odporný experiment, který se doteď používá. Dítě má jedinou základní potřebu. A tou je etablovat se v nejbližší tlupě – tedy ve své rodině a být s matkou.
V zemích našeho civilizačního okruhu chodí běžně většina dvouletých dětí do školky. Znamená to, že podlehly vámi komunistickému mýtu o socializaci?
Bude to vypadat, že jsem ujetý, ale myslím si, že podlehly. Řada těchto zemí má obrovský problém s agresivním nacionalismem, s drogami, s různým antisociálním chováním. Vysvětlení je přitom jasné – krátké, deprivované dětství strávené v kolektivních zařízeních daleko od matky.
Na základě čeho jste došel k tomuto závěru? Procento lidí s psychickými poruchami nebo lidí závislých na drogách je mezi Němci, Dány či Poláky zhruba stejné jako v české populaci.
Data zde samozřejmě jsou, tady je ale jiný problém: akademici jsou více slyšet než my, kdo jsme v terénu. Já pracuji s dětmi dvacet let, pohybuji se mezi nimi, znám tu situaci. A ta je, že máme často i tříleté děti ve školkách nešťastné, protože na ně nejsou zralé. Kantorky jsou vyčerpané, je jich málo a nemají podmínky na přijetí dalších dětí, notabene dvouletých. A my místo abychom se tohle snažili opravit, vydali jsme se cestou umožnit ještě dalším takovým dětem vstoupit do školky, takže ještě většímu množství dětí zaděláme na citovou deprivaci a poruchy chování v pozdějších letech.
Jedním ze témat na Západě je ekonomizace všeho včetně mateřství. Otázka ale spíš zní tak, proč se dobře vedené školky vylučují s možností dýchat vůni matky, kterou zmiňujete?
To nasávání trvá někdy až do prepuberty okolo devíti let věku, ale to rozhodující období, kdy se tvoří devadesát procent naší osobnosti a naše základní kompetence, jsou první tři roky života. Tehdy potřebujeme být hlavně s matkou, protože nikdo a nic nevoní tak jako máma. Tříletá česká mateřská není výmysl, jenž by stál na vodě. My máme tenhle komfort v zákonech. Proč bychom měli jít cestou zemí, které jej nemají, a musí kvůli tomu odkládat děti do odosobněných kolektivních zařízení?
Protože ten komfort má řadu negativních dopadů. Neexistence dostupných, státem zřízených mateřských škol vede k tomu, že mnohým ženám bráníme v návratu do práce, protože platit soukromé zařízení si mohou dovolit jen bohatší rodiny.
Já ale nehodlám nijak bránit ambicím matek, které mají plány s kariérou ve dvou letech dítěte, aby se už v té době vrátily do práce. Jen nechápu, proč tak rychle od dětí spěchají a také proč kvůli nim měnit celý systém.