Když teď svět nakrátko přesune svou pozornost od Donalda Trumpa k zimním olympijským hrám v Pchjongčchangu, bude dobré nezajímat se jenom o sport, ale také o hostitelskou zemi. Jižní Korea je z určitých hledisek nejúspěšnější zemí na světě a její úspěch nabízí velmi závažná poučení.
Zaprvé je to ekonomika. Jižní Korea hraje svou vlastní ligu. Ruchir Sharma si ve své knize z roku 2012 nazvané Breakout Nations (Povstávající národy) povšiml, že pouze dvě ekonomiky pět desetiletí v řadě rostly v průměru o víc než pět procent ročně: Jižní Korea a Tchaj-wan. Sharma poznamenává, že trajektorie Jižní Koreje je možná ještě zajímavější, jelikož – na rozdíl od Tchaj-wanu, který stále stojí na nízkonákladové výrobě a montáži – dokázala snadno přejít do postindustriální ekonomiky a zabývá se obory, jako jsou spotřební elektronika, biotechnologie a robotika. Soul je také hybnou silou zábavního průmyslu, vyrábí velmi mnoho nejlepší hudby a televizních pořadů pro východní Asii. Sharma udělil Jižní Koreji mezi povstávajícími národy zlatou medaili.
Tento úspěch je ještě působivější, když si uvědomíme, kde všechno začalo. Před půlstoletím patřila Jižní Korea mezi nejchudší země na planetě a nikdo by tehdy nečekal, že uskuteční takový hospodářský zázrak. V roce 1960 měla průměrný HDP na hlavu 158 dolarů, o něco méně než Ghana. Dnes je to přes 27 tisíc dolarů, téměř dvacetkrát víc než Ghana. Chudoba byla však jen jednou součástí celkových útrap, s nimiž země vyšla z korejské války…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
