V rašelném pažitě
Nikdo nemaloval Krkonoše tak jako František Kaván – umělec, kterého ještě můžeme objevit
Křížličtí ochotníci tohle opravdu nečekali. Když si krkonošský divadelní spolek v roce 1890 objednával oponu od čtyřiadvacetiletého studenta pražské Akademie Františka Kavána, těšil se na něco v duchu tehdy nové Hynaisovy malby pro Národní divadlo, na níž se vznášel Génius povzbuzující český národ ke kulturní obrodě. Jenže malíř přinesl plátno, na které namaloval výhled na krkonošskou horu Kotel. A jinak nic.
Plátno (měří dva krát pět metrů) vyzdobené jeho potměšilým vzkazem „Ani pro chloubu, ani pro troubu“ okamžitě putovalo na půdu křížlické hospody. Desítky let tam leželo smotané, než bylo objeveno a dostalo se na reprezentativní místo expozice Krkonošského muzea v jilemnickém zámku hrabat Harrachů. Obraz aktuálně prochází náročným restaurováním. A není to jediná novinka spojená s Kavánovým jménem. Na podzim mu Nadace pojišťovny Kooperativa ve své galerii v pražském Karlíně uspořádala největší posmrtnou výstavu. Kurátorem byl Michael Zachař, který se už od osmdesátých let pokouší uspořádat katalog Kavánova díla. Zatím se dostal k bezmála 1800 malbám. Nyní je soustředil do monumentální monografie Kaván. Díky ní znovu ožívá příběh uhrančivého samotáře, který do hor málokdy vyrážel bez malířského stojanu zavěšeného před sebou na speciální konstrukci.
Pryč z města
František Kaván (1866–1941) hory nemusel objevovat. Narodil se ve Víchovské Lhotě u Benecka, v roubence s přímým výhledem na krkonošský masiv. Na Akademii se dostal díky mimořádnému talentu,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
