Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial, Redakce

Loučení se starými časy

Žijeme v době, kdy se daří zejména politikům, kteří odmítají vstřícnost, kompromis či dělbu moci

George Bush starší s manželkou Barbarou v roce 2002 • Autor: REUTERS
George Bush starší s manželkou Barbarou v roce 2002 • Autor: REUTERS
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Pohřeb amerického prezidenta George H. W. Bushe přinesl nejen vzpomínky na státníka, který stál u pádu železné opony. Průběh obřadu, projevy, chování jednotlivých politiků i žijících prezidentů jako by byly zhmotněnou připomínkou proměny, která se kolem nás odehrává. Na jedné straně tu stála generace kongresmanů či diplomatů, jejichž svět působí tak trochu jako přežitek.

Bez ohledu na to, z jaké je kdo strany či jakou křivdu si nese z minulosti, všichni hovoří s úctou, zdůrazňují obecné principy, mluví proti nesnášenlivosti v politice, vzývají schopnost spolupráce, dělbu moci. A pak je tu Donald Trump, odmítající na pohřbu podat ruce Clintonovým, při projevech držící ruce zkřížené před sebou, nenacházející upřímná slova uznání a podpory.

Každý tu mohl vidět, co vidět chce. Kdo odsuzuje svět politiky jako místo, kde spolu všichni mluví a spikli se proti normálním lidem, vidí dojaté republikány i demokraty projevující si vzájemně respekt, Bushe mladšího, jak dává bonbon Michelle Obama atd., tu najde hodně důkazů, že jeho pohled platí. Zastánci názoru, že tohle je ona „bažina, kterou je třeba vysušit“, budou spokojení, že Trump do tohoto světa evidentně nepatří a patřit nebude.

Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Lidé vzývající politiku jako schopnost kompromisu, oceňující, že s každým novým prezidentem se kompletně neotáčí směřování země, vzývající dovednost, která umí odlišit sebevášnivější ideologický spor od nenávisti, přitom hájící jasnou dělbu moci, jež s sebou nese i komplikování vládnutí nejmocnějšímu muži světa právě proto, že je nejmocnější… ti museli s rozpaky myslet na to, jak tenhle svět mizí.

Aby tu nevznikla mýlka, není to nostalgické, tudíž nesmyslné vzpomínání na dokonalé časy, které ve skutečnosti nikdy neexistovaly. Víceméně každý velký politik dělal věci, které lze kategoricky odmítnout. Nicméně dnes jsme v době, kdy se daří zejména politikům, kteří vstřícnost, kompromis či dělbu moci odmítají. Jako by jejich voliči více hledali společnou nenávist vůči někomu než společné řešení problémů.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 50/2018 pod titulkem Loučení se starými časy