V nové expozici První republika ve Veletržním paláci visí na jednom z exponovaných míst malba Jana Zrzavého Přítelkyně. Na popisku k výjevu dvou žen utěšujících se vzájemně nad zapálenou svíčkou je uvedeno, že plátno pochází ze „soukromé sbírky Ing. Václava Butty“. Dnes tohle jméno něco řekne málokomu. Koncem padesátých let ale rezonovalo celou republikou. Majitel strojírenské firmy se totiž stal jednou z obětí soudní mašinerie, která za minulého režimu likvidovala zdejší soukromé sběratele.
Nyní pozapomenutou a pohnutou historii připomíná průkopnická a velmi čtivá práce historičky Marcely Rusinko s ironickým názvem Snad nesbíráte obrazy? Právě s pomocí příběhů soukromých sběratelů v ní mapuje, jak se z tohoto dříve prestižního koníčku (nebo spíš profese) stalo v letech 1948–1965 jedno z dobových synonym pro vyžírky a spekulanty. A také skvělý zdroj pro fondy státních institucí.
Dům plný obrazů
Strojní inženýr Butta mezi válkami sbíral starou nizozemskou malbu, ale i českou modernu, kromě Zrzavého třeba Otokara Kubína, Maxe Švabinského, Václava Špálu a Emila Fillu. Obrazy často půjčoval na výstavy do Národní galerie, řadu z nich jí věnoval; a to i po únorovém převratu, ve snaze zajistit své sbírce generální pardon v zemi, kde se soukromé vlastnictví netolerovalo. Komunisté mu přesto část kolekce znárodnili i s podnikem, o zbytek uložený v rodinné vile přišel v roce 1959.
Tehdy byl Butta zatčen i se svou ženou a dcerou, neboť podle…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
