Jedna z jejích prvních vzpomínek je na kalhoty se vzorem hadí kůže, které na sobě měl Miles Davis, když ji ve dvou letech choval na klíně. Byla druhá půle šedesátých let a v bohémské domácnosti její rodiny si dveře podávali saxofonista Ornette Coleman i básník Allen Ginsberg. Kulturních trendů, v jejichž blízkosti Neneh Cherry pobývala, je nespočet. A na mnohé z nich měla sama neskonalý vliv.
Těžko přijít na jinou současnou zpěvačku, která by byla tak samozřejmě zabydlená v prostředích jazzu, hip hopu, punku, reggae, popu i elektronické hudbě. Vystřídala a zkombinovala všechny zmíněné – a v každém z nich dokázala najít místo pro tvůrčí svobodu i pro svůj hedvábný hlas. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let propagovala hudbu i postoje multižánrové a multikulturní - tedy dávno předtím, než tento přístup vstřebal společenský i kulturní mainstream.
Výjimkou není ani čerstvé, páté album Broken Politics. Pojednává sice o všem, co v současném světě nefunguje nebo se bortí – od nenávisti vůči uprchlíkům po snadnost, s jakou se šíří dezinformace. Neneh Cherry o tom nicméně zpívá tak, že žádné z témat nepůsobí bezvýchodně. Hovoří z osobní perspektivy, plná soucitu a vše doprovázejí úsporné beaty doplněné vřelými nástroji jako harfa nebo kalimba.
„Jmenuji se Neneh, narozená 10. března, vodní znamení. Tohle je moje politika, žít v pomalém ploužáku,“ zní v křehké Synchronised Devotion a životem v ploužáku se v tomto případě rozumí schopnost přijmout a do dna prožít…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
