Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura, Rozhovory

Provokovat je pro Larse von Triera naprosto zásadní

Rozhovor s nejbližší spolupracovnicí zřejmě nejznámějšího evropského režiséra současnosti

Molly Stensgaard • Autor: Matěj Stránský
Molly Stensgaard • Autor: Matěj Stránský

Od letoška máte na starosti vývoj seriálů ve veřejnoprávní televizi DR, díky níž Dánsko zažilo seriálový boom s mezinárodně úspěšnými projekty jako ZločinMost nebo Vláda. Vaše spolupráce s rsem von Trierem začala také na seriálu, dnes slavném Království. Jaký mělo toto dílo vliv na vývoj seriálové tvorby v Dánsku?

Království bylo nesmírně populární, masově sledované. Mám na něm ráda, že je progresivní filmařsky, dívá se dopředu, ale zároveň je to zábava, vtipná i strašidelná najednou. Něco s energií, která lidi evidentně bavila. Království změnilo uvažování o tom, jak má vypadat televizní seriál – že nemusí být vážný a prkenně zahraný. Vývoj dánské televize ve skutečnosti vnímám jako vývoj od Království dál.

Význam vašeho kolegy pro dánskou kinematografii je neoddiskutovatelný. Je dodnes součástí tamního filmového průmyslu, nebo se už spíš drží stranou jako solitér?

To první. Funguje jako mentor pro řadu filmařů, kteří s ním konzultují projekty. Předává kolegům zkušenosti, jak nakládat s uměním. Neustále připomíná, že člověk nesmí ustrnout. Podporuje lidi kreativně tím, že je drží ve střehu. Podílí se na veškerých debatách o kinematografii a filmovém průmyslu v Dánsku. Je to paradox vzhledem k faktu, že mimo tuto zemi se všeobecně ujala představa, že je to agresivní a divný muž.

A není snad?

Je divný. Ale je to také velkorysý, vtipný a vřelý člověk.

Lars von Trier je považován i za manipulátora, který občas nezvládá své komplikované ego.

Každý režisér je manipulátor.

Ano, každý film je do jisté míry manipulace. V jeho filmech ale jako by bylo někdy přítomné cosi zjevně negativního, toužícího po prosté nadvládě nad publikem.

To si nemyslím. Nechce šokovat pro nic za nic. Šokem chce diváka přimět, aby pochopil, co se mu snaží říct. Provokovat je pro něj naprosto zásadní. Ve filmu i na veřejnosti. Obraz, který kolem sebe vytváří, je záměrně provokativní. Byl by smutný, kdyby jeho filmy nikdo neviděl, a ještě smutnější, kdyby nikdo neodešel ze sálu. Osobně mám ráda, že provokuje, jinak bych s ním tak dlouho nepracovala.

Říká se o něm leccos – že nenávidí ženy, že je šovinista a šarlatán. Před pár lety ho během premiéry Melancholie na festivalu v Cannes málem odrovnala kauza „sympatizování s Hitlerem“. Která věc, co jste o něm kdy slyšela, je podle vás nejdál pravdě?

Právě to, že je nacista. Řekla bych, že je salonním socialistou. Má velmi přísnou představu o sdílení majetku. Pokud bych měla tipovat jeho politickou inklinaci, pak má nejblíž k sociální demokracii. Toleruje naprosto všechny. Dlouho si myslel, že je Žid. Nařčení, že je nacista, jej skoro zabilo.

Co se vlastně přesně na té neslavné tiskové konferenci z vašeho pohledu stalo? Jak je možné, že se do tématu okouzlení Hitlerem tak zamotal?

Seběhlo se několik věcí naráz a k tomu hodně špatný moderátor, který ho nezastavil a nepožádal o vysvětlení. V Melancholii, stejně jako v řadě jiných Larsových filmů, je přítomný silný názor, že pokud se nedíváme na zlo, které je uvnitř každého člověka, a jednoduše schvalujeme vinu na nějaké skupiny, jako jsou třeba „nacisté“, vyvlékáme se z toho, že každý z nás je zla schopný. Lars věří ve zlo a chce jej pochopit. Pokud chce rozumět Hitlerovi, tak právě v tomhle smyslu. Stejně tak chce rozumět sériovému vrahovi ve filmu Jack staví dům. Neznamená to, že sympatizuje s jejich činy. Největší omyl je, že sympatizuje se zlem. Zkoumá jej, protože si myslí, že je to jeho povinnost jako režiséra. K tomu má ale navíc skoro jakýsi Tourettův syndrom. Když zmáčkne čudlík a vidí, že to vyvolává nějaký efekt, mačká ho znovu a znovu a není schopen přestat. Nevidí a neslyší, že se to ubírá špatným směrem. Neustále je na stopě provokaci a ve svém snažení je nezastavitelný.

Souhlasíte s názorem, že je jedno, co umělec dělá veřejně i v soukromí, co říká a jak se chová? Že jediné, co je důležité, jsou filmy, které točí?

Ano, do té doby, pokud to, co dělá, není zločin. Jinak umění stojí samo o sobě.

Čistě hypoteticky – pokud by se zjistilo, že slavný režisér někoho zneužil, změnilo by to váš názor na jeho filmy?

Ano.

Přestala byste se na ně dívat?

Doufám, že ano. Protože by to byla jen jakási morbidní zvědavost. Rozhodně by takový člověk neměl dostávat žádné další peníze a příležitosti.

Co ale s filmy, které už jste jednou viděla a nemůžete ten zážitek smazat?

Dejte mi nějaký příklad.

Třeba Zamilovaný Shakespeare nebo Pulp Fiction, za nimiž jako producent stojí Harvey Weinstein, aktuálně souzený za sexuální napadení.

Omlouvám se, ale já nepovažuji producenta za součást uměleckého týmu. Takže bych se na ty filmy klidně dívala, protože v tomhle případě producent nehraje roli.

Tak tedy Woody Allen, u něhož je ve hře podezření ze sexuálního obtěžování dítěte.

Jeho filmy miluju. Kdyby se ukázalo, že je kriminálník, pak je nutné z toho vyvodit důsledky, ale bylo by mi to strašně líto. Zatím se ale nic nepotvrdilo. Na druhou stranu chápu silnou reakci Američanů. Zdá se, že jejich mediální prostředí je výrazně infikované sexismem a mají důvod být přísní. Podle mé vlastní zkušenosti je složité někdy vůbec pochopit, co se děje. Něco se zdá být příliš hysterické. Já však nejsem součástí jejich reality, takže mohu jen těžko soudit.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].