Woodwardův přístup je dnes ve velkých redakcích spíše ojedinělý. Jejich novináři většinou pracují na složitějších případech v několikačlenných týmech. Takhle třeba postupoval nedávno americký list The New York Times, když se pokoušel rozplést pokus o vraždu dvojitého bývalého ruského agenta Sergeje Skripala ve Velké Británii. Na případu naráz pracovalo několik reportérů. Protože věděli, že v zemích, kde se Skripal pohyboval a kde by se o něm mohli něco dozvědět, nemají dobré kontakty, obraceli se na tamní investigativní novináře.
Ti jim v několika evropských státech pomáhali ověřovat informace a doplňovali jim na základě svých dlouhodobých zdrojů mozaiku vědomostí. The New York Times do případu investoval hodně času i finančních prostředků. Reportéři deníku absolvovali pětkrát cestu do Salisbury, kde k atentátu na Skripala došlo. Třikrát byli v Praze, dvakrát v Rusku, dvakrát ve Španělsku a jednou v Estonsku. Výsledkem byla série investigativních reportáží, v nichž doložili, že Skripal byl i po své výměně na Západ poměrně aktivní špion a že to mohlo Rusku zavdat příčinu na něj zaútočit.
Většina evropských či amerických investigativců se dnes zaměřuje na rozkrývání jednotlivých kauz, popis rozhodovacích procesů v nějaké instituci, jak se tomu věnuje Woodward, není úplně častý. Na konkrétních případech novináři pracují řadu měsíců, stále častější je, že vytvářejí mezinárodní týmy složené z novinářů z několika zemí naráz. Je to nezbytné, protože kauzy a jejich aktéři…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
