Vzpomínáte? Natahujete ručičky a tatínkovy mocné tlapy vás chytnou v podpaží a vyzvednou do výše rychlostí výtahu, jaký jezdívá v mrakodrapech. Vaše nožky v modrých dupačkách se třepotají ve vzduchu nad slaměným kočárkem a vy se řehtáte od ucha k uchu. Vzduchem voní jablkové pyré, maminka chystá příkrm.
První vzpomínky člověka vědce zajímají už dlouho a k poznání teď přispěla studie výzkumníků ze tří britských univerzit. Zjistila, že obrazy jako tenhle, které opatrujeme na samém dně naší paměti, možná nemají s realitou moc společného.
Bez střižny
Nejstarší vzpomínky bývají většinou obyčejné. Studie z roku 2005 zjistila, že celá čtvrtina z nás má na počátku své dostupné paměti nějakou traumatickou událost. Zbytek nejstarších filmů našich životů sestává z obvyklých dětských prožitků, jako je houpání na dědečkově klíně, narození sourozence, případně intenzivní smyslové vjemy z kuchyně.
Dětská paměť se vyvíjí postupně. Z výzkumů vyplývá, že většina lidí své nejstarší vzpomínky datuje do období kolem třetího roku života, záznamy z předchozího se jim nedochovaly. A až do desátého roku jsou vzpomínky – pro dospělého jedince, který si je zkouší vybavit – méně četné, útržkovité a dějově chatrné.
Termín „infantilní amnézie“, jenž tuto díru v paměti odborně charakterizuje, v psychologii poprvé proslavil Sigmund Freud v roce 1910, na dlouho mu ovšem také vtiskl velmi specifický význam. Podle zakladatele psychoanalýzy si události z dětství nepamatujeme proto, že jsme…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
