Zanechal za sebou největší sbírku slabikářů na světě, učebnice sám sepisoval a s pomůckami, které vyvinul, se za první republiky pracovalo ve školách po celé zemi. Většině z nás by už jméno profesora Josefa Kubálka nejspíš nic neříkalo, nebýt dějepisáře Vladislava Veselého. „Jeho prvotním zájmem bylo, jak efektivně naučit všechny děti číst,“ říká Veselý.
Základní škola ve Všenorech, kde už 37 let učíte, nese díky vám jméno profesora Josefa Kubálka. Co vás k tomu vedlo?
Bylo by škoda zapomenout na člověka, který ve své době na poli pedagogiky udělal tolik významného a u kterého hrozilo, že upadne v zapomnění. Položil totiž vědecké základy české elementární pedagogiky – a pozvedl ji na skutečně světovou úroveň, stejně jako tvorbu slabikářů.
Jak jste na jeho jméno narazil?
Osobně jsem se o něj začal zajímat v souvislosti s obcí Svídnice u Nymburka, kde se roku 1876 narodil a kde mají kořeny také moji předkové; o profesoru Kubálkovi jsem slýchával od svého dědečka.
Když jsem pak ve Všenorech nastoupil na místo učitele, na jméno Josefa Kubálka jsem narazil znovu. Pobýval tam od počátku třicátých let na letním bytě a ve Všenorech si později postavil vilu, kde…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].