Spisovatelka a překladatelka Bohumila Grögerová (1921–2014) si dlouhé roky na lístky zapisovala partie, které ji zaujaly při četbě, i to, co ji napadlo. Záznamy zastrkovala do kartotéční krabice, kterou měla na pracovním stole. Když po smrti autorky stůl osiřel, její dcera, germanistka Michaela Jacobsenová, přizvala básníka a editora Marka Staška a společně abecedně seřazené papírky prošli. Některé vybrali a sestavili z nich svazek Lístky, který rovněž osobou nakladatele a grafickým pojetím volně navazuje na pozdní básnické svazky Grögerové – na Magnesií Literou oceněný Rukopis (2008), na Dva zelené tóny (2012) a Můj labyrint (2014).
Grögerová značnou část svého tvůrčího času – většinou v těsné spolupráci s Josefem Hiršalem – experimentovala. Lístky, byť je sama nezkomponovala, jsou rovněž svého druhu experimentem, protože autorství té knihy prostě není standardní. Výpisky z textů jiných totiž tvoří dobrou polovinu paperbacku. Ale umělec nemusí být – a experimentátoři včetně Grögerové k tomu notně přispěli – emfatik a démon originality; může být i racionalistickým konstruktérem či průvodcem, který se rozhlíží a upozorňuje. Takto je možné Lístky bez dalších pochybností přijmout. A lze to učinit s klidným svědomím tím spíš, že jde o dovětek k výpovědi, kterou o sobě pozdní Grögerová učinila.
Inklinace v těch zápiscích je patrná, ať to jsou opisy z druhých děl, nebo její vlastní sentence. Čas, fyzika, jazyk, magie,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
