Lidi je třeba držet pod tlakem a v napětí. Tuto strategii, která není cizí ani lecjakému manažerovi v tuzemských firmách, dotáhl turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan k dokonalosti. Masové čistky na pracovištích, překvapivá vojenská tažení proti Kurdům, zatýkání novinářů a jejich bizarní obvinění z terorismu. Jeho slova a činy bez ustání napínají turecké nervy, okupují televizní kanály, mobilizují příznivce.
Poslední epizodou permanentní kampaně bylo vyhlášení předčasných voleb: konat se původně měly až na podzim příštího roku, turecký prezident je však uspíšil, budou už 24. června (viz rámeček Pozor na outsidery). Má to z Erdoğanova pohledu hned několik taktických výhod. Opozici dá méně času se zformovat, předběhne pravděpodobně přicházející ekonomickou krizi a využije ve svůj prospěch vlastenecké hormony, které společností hýbou po úspěšné invazi na sever Sýrie.
Víkendové hlasování je zlomové. Začne po něm platit loni v referendu většinou 51,4 procenta hlasů schválená ústava, která dramaticky zvyšuje pravomoci prezidenta na úkor parlamentu. Volby jsou z pohledu tureckého vladaře předělem mezi „starým“ a „novým Tureckem“, jehož parametry naznačují první Erdoğanovy kroky po loňském schválení ústavy. Nejprve navštívil hrob Abú Ajjúba al-Ansárího, přítele proroka Muhammada, který se účastnil neúspěšného obléhání tehdy křesťanské Konstantinopole (dnes Istanbulu) a byl pohřben v tamních hradbách. U tohoto hrobu byli v časech osmanské říše korunováni noví sultáni.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
