Emmanuel Macron minulý týden přišel, viděl a dobyl Washington. Francouzský prezident však usiluje o víc, než aby jen vyvolal rozruch a projevil dobrou vůli. Snaží se zabránit Donaldu Trumpovi v rozdělení západní aliance a rozvrácení už tak turbulentního Blízkého východu. Sledovat Macrona při práci, když Trumpovi chvíli lichotí, vzápětí s ním zdvořile nesouhlasí, a přitom navrhuje kompromisní řešení, je jako dívat se na šikovného tanečníka při složitých pohybech. Už zbývá jen dozvědět se, co tím Macron získal. Ale díkybohu, že se aspoň snaží.
Macron se domnívá, že Donald Trump z vnitrostátních důvodů opustí dohodu s Íránem. A předpověděl, že nastane „období napětí“. To může být až příliš slabé označení. Teherán už signalizoval, že jestli Trump 12. května, v poslední den, kdy může obnovit sankce proti Íránu, dohodu opustí, velmi pravděpodobně z ní odejde také Írán. A jak mi minulé pondělí řekl íránský ministr zahraničí Muhammad Džavád Zaríf, „jakmile odejdeme, všechna omezení našeho jaderného programu skončí“.
Zaríf také prohlásil, že Írán přijal mnohem větší závazky, než si mnozí uvědomují. „Jako kdyby si prezident Trump dohodu ani nepřečetl. Na třetím řádku stojí: ,Írán se zavazuje, že nebude vyvíjet jaderné zbraně.‘ A to není nijak časově omezeno. Je použito slovo ,nikdy‘. Časové limity vztahující se k dobrovolnému omezení našeho programu jaderné energie jsme přijali proto, abychom mezinárodní komunitu přesvědčili, že naše záměry jsou upřímné.“
Macron si však není…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
