Adiós a nikdy víc, bratři Castrové

Ve středu a ve čtvrtek zasedal kubánský parlament, který rozhodl o nástupci Raúla Castra, jenž na svou pozici rezignoval. Podle očekávání byl zvolen o 30 let mladší, dosavadní viceprezident Díaz-Canel. Poprvé se do čela Kuby dostal muž, který zná revoluci jen z vyprávění. Když se v roce 1960 narodil, měla už Kuba za sebou první revoluční rok a navázala hospodářskou spolupráci se Sovětským svazem. Fidel Castro v té době obrátil karibský ostrov ke komunismu a ani nyní, po takřka 60 letech a bez Castrů v čele státu, nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo něco zásadního změnit. Při této příležitosti odemykáme glosu z aktuálního vydání Respektu.

…

Ve čtvrtek 19. dubna zasedne v Havaně tamní Národní shromáždění a jeho 609 „poslanců“ „zvolí“ nového kubánského prezidenta. Nebude jím nikdo s příjmením Castro. Fidel je mrtev. Fidelito, jeho syn, spáchal před pár týdny sebevraždu. Fidelův bratr Raúl, který zastává prezidentskou funkci od roku 2008, odchází na zasloužený odpočinek.

Zůstane ještě nějakou dobu generálním tajemníkem strany, to je ale spíše jakási pojistka neformálního vlivu. Poslednímu zástupci diktátorského rodu je 86 let a podle zpráv, které kolují ostrovem, se chystá odstěhovat z Havany na jih ostrova, do rodného Santiaga, kde již ostatně navěky odpočívá mnohem slavnější a charismatičtější Fidel.

Bratři Castrové to bohužel dokázali. Z funkce neodcházejí díky demokratické revoluci, ale přirozeně, udolaní stářím. Ani jeden z nich nepozná na závěr kariéry temnotu vězeňské kobky, na rozdíl od svých politických nepřátel. Fidel dožil v klidu v havanské vládní vilce, věčně druhý Raúl na tom nebude hůře.

Kuba bude stěží vzpomínat s lítostí. Ostrov je nesvobodný a zbídačený. Moc definitivně přechází z rukou charismatických revolucionářů do náruče zašedlé vojenské diktatury. Ta je přisátá k jedinému zdroji finančních prostředků, který si postcastrovská Kuba umí najít, a tím jsou zahraniční turisté.

Jestliže vousatý Fidel a částečně i jeho bratr dokázali vzbuzovat jistou fascinaci a udržovali ostrov v zájmu světové veřejnosti, o Miguelu Díazovi-Canelovi, nejpravděpodobnějším nástupci Raúla v prezidentské funkci, mimo Kubu běžný konzument médií s největší pravděpodobností nikdy neslyšel. Kuba je dnes zapomenutou chudinskou čtvrtí ovládanou místním kápem a jeho klakou, dokonce i v kontextu Latinské Ameriky.

Po bratrech Castrových nezbyla revoluce, naděje, svoboda a radost, pouze skličující bezvýznamnost. Mladí lidé odcházejí, ostrov stárne a má větší demografické problémy než většina evropských zemí, neexistuje žádný program nebo vize, jak dál. Tak adiós, revoluční bratři. Věčná škoda, že k vám byl osud tak milosrdný.

Autorka je spisovatelka.