Kandidát na prezidenta a bývalý premiér Mirek Topolánek napsal tweet, který zaujal. Vyzývá v něm své soupeře z prezidentské volby, aby upustili od záměru zakládat kolem sebe jakási občanská společenství a kandidovat do Senátu jako nezávislí. „Vstupte do politických stran,“ píše Jiřímu Drahošovi, Marku Hilšerovi a Pavlu Fischerovi, „a pomozte jim stejně, jako pomohly ony vám. Dělejte politiku,“ apeluje Topolánek.
Nebudeme pochybovat, že Topolánek myslí svoji výzvu upřímně. Sám v politice uspěl v časech, kdy se na základě zkušeností věřilo, že tradiční politické strany jsou tím správným nástrojem politické moci. Platí to však i dnes? Topolánek by možná namítl, že záleží právě na rozhodnutí lidí jako Hilšer, Fischer nebo Drahoš a spousty dalších. Ale co když ne?
Tradici politických stran u nás v devadesátých letech velkou měrou oživovali Klaus a Zeman (jeden skrz ODS, druhý ČSSD), paradoxně se pak ale podíleli na jejich úpadku. Oba totiž z malicherných důvodů uraženě ze stran vystoupili a aktivně podporou pofiderní konkurence pracovali proti nim.
Korupční aféry, neschopnost přitáhnout zajímavé výrazné lidi a především nástup Babiše přeměnily českou politickou scénu k nepoznání. Strany (klasickým příkladem je TOP 09) mají málo členů, aby mohly dlouhodobě dělat politiku na všech úrovních. Tradiční důraz na ideologii – nebo řekněme hodnoty – ustupuje jakési manažerské elasticitě. Důležité je „dobře řídit“, ale co to vlastně znamená, to určí okolnosti. Mohou být malé daně,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
