Mytologie zaujímají v tvorbě britského spisovatele a scenáristy Neila Gaimana stěžejní místo: nijak se netají tím, že to byly příběhy, s nimiž vyrůstal a které ho formovaly. V jeho díle najdeme pozoruhodné aktualizace klasických mýtů jako román Američtí bohové, v němž panteon evropských božstev přesadil do moderního světa. A severská mytologie dochovaná prostřednictvím fragmentů, sbírek a pozdějších převyprávění patří ke Gaimanovým obsesím už od raného dětství. Není těžké říci proč. Ásgard zaplněný hádavými, marnivými a úskočnými bohy nabízí pro vypravěče jeho založení dostatek zvratů, úsměvných morbidit i pitoreskních figur. Navíc Ódin, Tór, Loki a další postavy žijí svůj druhý život na stránkách komiksů Jacka Kirbyho a Stana Leeho, k nimž se Gaiman hrdě hlásí.
I jeho převyprávění klasické látky tak přebírá něco z šibalského nadhledu komiksů a nových filmových adaptací, nicméně pojetím se hlásí ke konzervativnějšímu, pietnímu pojetí. Gaiman zkombinoval různé dochované zdroje a úlomky legend, kterým dodal ucelený ráz, a líčí je současnému čtenáři s obřadnou úctou a posvátným zápalem. Kombinuje aktuální vypravěčské postupy s jazykem, který svou úsečností a jednoduchostí evokuje klasická díla uchovávající příběhy severských bohů po staletí. Severská mytologie je neokázalé vyznání lásky zkazkám o pošetilosti a osudových zvratech.
Je to poklona světu, který je v lecčems dětinský, prostý a zemitý, přitom neskonale poetický, protože se dotýká archetypální identity…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
