Neostrý videozáznam pořízený jednotkou italských karabiniérů je na první pohled tak nenápadný, že bez patřičného výkladu nedává vůbec žádný smysl. Na záznamu pořízeném v září 2009 jsou vidět úplně obyčejné postavy italských důchodců z malého města, nebo tak muži alespoň vypadají. Jsou různě ošuntělí, v plandavých kalhotách, trousí se jakousi branou, každému z nich by možná středostavovský turista přispěl nějakým tím eurem na podvečerní skleničku červeného. Muži se pohybují nejistě, jakoby s nedůvěrou, vrhají okolo sebe kradmé pohledy, přešlapují z nohy na nohu.
Pak přijde střih. Stejní muži najednou stojí v sevřeném kruhu. Za nimi se na dvoumetrovém bílém sloupu tyčí soška Madony s batolátkem, a tady už jsou si prý zasvěcení jistí: jsme v místě zvaném Polsi na jihu Itálie, muži se shromáždili před svatyní Horské Madony z Aspromonte. V tom okamžiku již ostatně jeden z nich cosi drmolí:
„To, co tady máme, by nebylo beze mne… Udělili mi Santu o čtyři roky dříve než ostatním…Udělili mi Vangelo… Existuje pravidlo: Úřady nelze rozdělovat kdykoli, ale pouze dvakrát ročně a musíme to dělat společně. Musíme být všichni pohromadě! Velký zločin nepatří nikomu – patří všem!“
Pro laiky nesrozumitelné, pro dlouholeté pozorovatele specifické odnože italské mafie je to prý naprosto fascinující. Záznam zachycuje každoroční pravidelné setkání špiček jedné ze tří hlavních větví italské mafie, té, která je dnes…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
