Na sklonku loňského roku mi skončilo pětileté hostování na univerzitách v Helsinkách a v Tampere. Finská akademie poskytla v posledních letech několik desítek dlouhodobých grantů profesorům ze zahraničních univerzit, aby internacionalizovala tamní vědecké prostředí. Podmínky byly velkorysé. Během trvání grantu jsem mohl přijet do Finska v podstatě kdykoli a na jak dlouho jsem chtěl. Neměl jsem povinnost učit; hlavním cílem byla věda a spolupráce s místními profesory a studenty.
Přes výrazně vyšší investice do vědy a vzdělávání byl finský akademický systém donedávna podobně uzavřený jako náš, což není náhoda. Jsme malé země s navenek těžko srozumitelným jazykem a opatrným přístupem k cizincům. Finové se ale tento handicap snaží překonat aktivněji než my. Prakticky každý z nich se domluví anglicky, což neplatí jen o akademickém prostředí. Díky jazykové vstřícnosti přichází do Finska studovat mnoho cizinců, kteří dokonce mezi postgraduálními studenty a mladými vědeckými pracovníky, s nimiž jsem se setkal, dominovali nad domácími. Jiná situace byla ale mezi profesory, až na výjimky rodilými Finy, což se právě můj program pokoušel změnit.
Nevím, jak dopadli další zahraniční nositelé grantu Finské akademie, ale já jsem hostování ve Finsku bral spíše jako zajímavé zpestření práce v Česku než odrazový můstek k přestupu do Helsinek či Tampere. Naopak se mi během pěti let ježdění do Finska podařilo odtamtud přitáhnout do Prahy několik studentů a mladých vědců. Svým způsobem jsem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
