Na homeopatii jsou pozitivní dvě věci. Zaprvé, homeopatické preparáty nemají vedlejší účinky, protože až na efekt placeba nemají účinek žádný. To jednak potvrzují velké srovnávací metastudie a jednak je to v souladu s přírodními zákony. Roztok zředěný natolik, že v něm není ani jedna molekula rozpuštěné látky, se musí chovat jako čistá voda. Představa, že si může látku, která v něm před zředěním byla, dlouhodobě zapamatovat, není realistická, neboť paměť vody se počítá v pikosekundách, tj. miliontinách miliontin vteřiny. Zadruhé byla homeopatie ve své době pokroková. I já bych možná v roce 1817 šel raději k homeopatovi pro čistou vodu než k normálnímu lékaři pro rtuť či arzén. Medicína ale za dvě stě let přece jen pokročila a většinu nemocí dnes umí léčit celkem efektivně a bezpečně. Až na takové ty nejasné obtíže, často psychosomatické povahy, se kterými se dříve chodilo ke knězi, zatímco teď běžíme k homeopatovi.
Na nedávném zasedání Rady evropských akademií EASAC v Berlíně, kde jsem byl jako expert na vlastnosti vody, jsme se shodli, že hlavním problémem s homeopatií je klamavá reklama. Homeopatické preparáty se svým balením a dostupností v normálních lékárnách tváří jako seriózní medicína slibující neprokázané účinky podpořené „vědeckým“ zdůvodněním. Homeopatické lobby se totiž podařilo v EU prosadit řadu výjimek – na rozdíl od normálních léků například nemusí homeopatika projít testem účinnosti. Kupujeme tak, a v několika zemích EU zdravotní pojišťovny dokonce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
