Ještě počátkem roku se zdálo, že o vítězi podzimních německých voleb je dopředu rozhodnuto a záleží jen na tom, s kým věčná kancléřka Angela Merkel sestaví příští koalici. Jenže pak do volebního závodu vstoupil z Evropského parlamentu domů se navrátivší Martin Schulz (61). A zemí se přelila vlna euforie.
Němci se do Martina Schulze zjevně zamilovali. Preference jeho domovské sociální demokracie vyletěly bratru o deset procent a SPD minulý týden poprvé po deseti letech předběhla v průzkumech merkelovskou křesťanskou demokracii. A můžou za to nepochybně i endorfiny, obvykle pomíjivé, které vyvolala Schulzova neokoukanost. Tenhle dlouholetý starosta na maloměstě poblíž Cách najednou v polovině devadesátých let přeskočil rovnou do evropské politiky. Není tedy zavedenou tváří berlínských elit, šedesát pět procent respondentů průzkumu televize ARD nezná jeho názory. A přesto (nebo právě proto): kdyby si mohli přímo vybrat nového kancléře, tak by mu dali přednost před momentálně unaveně působící Angelou Merkel.
Politik samouk
„Prodavačka, která udělá chybu, přijde o práci. Ale manažer, který přivede firmu k bankrotu, dostane vysoké odstupné. Lidé tuhle nespravedlnost cítí.“ Takto Martin Schulz v posledních týdnech hovoří na svém turné Německem i v rozhovorech s novináři. Opakovaně vyzdvihuje těžce pracující – a pravidla dodržující – pekaře, policisty, řidiče autobusu a staví je do kontrastu s těmi, kdo společenské dohody porušují. S korporacemi, miliardáři neplatícími…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
