Politické strany nepláčou, ale kdyby mohly, tak z německé sociální demokracie teče slaná řeka. Osm z posledních dvanácti úspěšných let vládli ve velké koalici s CDU Angely Merkel – a za tu dobu jim uteklo šest a půl milionu voličů. A to přestože finanční krizi Německo přečkalo tak dobře díky práci ministra financí z SPD, přestože diplomacii roky umně kormidloval ministr zahraničí z SPD, přestože úspěch poslední dekády stojí na základech postavených posledním kancléřem z řad SPD, přestože SPD v posledních čtyřech letech prosadila své sliby.
Strana kráčí od jedné volební porážky ke druhé, voliči úspěchy připisují jen kancléřce. Proto SPD v září po prohraných volbách s takovou úlevou, skoro v euforii, odcházela do opozice. Plán byl jasný: přivést neokoukané tváře, hledat nová témata i strategii, zformulovat si vizi, proč Německo ještě sociální demokracii potřebuje. Tohle přání se zřejmě nesplní.
Hovory CDU/CSU, liberálů a Zelených, jak známo, ztroskotaly a SPD se ocitla pod obrovským tlakem, aby v zájmu stability jednala o obnovení velké koalice. Koncem minulého týdne s tím stranický sjezd souhlasil. „Nemusíme vládnout za každou cenu. Ale nesmíme se také vládě za každou cenu vyhýbat,“ vysvětloval staronový předseda SPD Martin Schulz svou názorovou otočku. Výsledek je zcela otevřený: možné je obnovení velké koalice, dohoda na podpoře menšinové vlády Angely Merkel i předčasné volby.
Jak už jsme psali, že případné obnovení velké koalice je pro Německo rizikem. Pokračoval…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
