Nedat jim to zadarmo

Už za několik dní budeme v prvním kole vybírat hlavu státu. Proto jsme se rozhodli výjimečně odemknout profily kandidátů ze speciálního prezidentského vydání. Pokud podobné texty oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se našimi předplatiteli.

Do boje o Hrad vstoupil jako první – už loni v létě, kdy prezidentskou volbu ještě nikdo příliš neřešil. Kdyby náhodou vyhrál, byl by nejmladší hlavou státu v dějinách země. Lékař a pedagog Marek Hilšer kandiduje ve 41 letech a svůj věk bere jako výhodu. Stejně jako fakt, že s praktickou politikou nikdy neměl moc co do činění. „Nabízím příběh někoho, kdo může překročit stíny minulosti. Ty dnes společnost jen rozdělují,“ říká Hilšer.

Sám sebe by rád viděl jako alternativu ke zdejšímu pojetí prezidentství – tedy ne jako někoho, kdo hledá funkci na důchod, ale spíš jako českou obdobu Emmanuela Macrona nebo Justina Trudeaua. Průzkumy mu zatím nedávají velkou šanci tyto mladé státníky napodobit. I kampaň má relativně skromnou a žádná velká vůle po moci z ní (na rozdíl od jeho západních vzorů) nesálá. Úvahy o tom, že jde o předem prohraný boj, ale Hilšer rázně odmítá.

Do voleb jde jako „normální člověk“ s kreditem aktivisty, který se dokázal ozvat a změnit aspoň něco z toho, s čím nesouhlasil. Funkční občanskou společnost bere jako základ demokracie a rád by svou kandidaturou „posílil víru“, že angažovanost má smysl. Pokud jde o výsledek, Hilšer věří, že Češi budou v prvním kole volit v duchu jeho hesla, tedy srdcem. Což je koneckonců nejspíš jediná šance, jak se vymanit ze spirály outsidera, který má – navzdory zajímavému programu a životnímu příběhu – méně prostoru v médiích, tím pádem i horší výsledky v průzkumech a tak stále dokola.

Šest studentů proti vládě

Hilšer pochází z Chomutova, z klasického panelákového sídliště, kde se za komunismu mísily hornické rodiny s těmi, kdo byli kvůli těžbě uhlí přestěhováni z okolních vesnic. V létě 1989 se jeho rodiče rozhodli emigrovat. Ale než rodina stihla přes Jugoslávii a Španělsko odletět za příbuznými do Austrálie, doma padl režim. Pobyt ve Španělsku se nakonec protáhl na rok a půl, což byl podle Hilšera v době puberty jedinečný zážitek.

V Praze vystudoval nejprve politologii a mezinárodní vztahy. Jako student si sehnal stáž coby asistent lidoveckého poslance Viléma Holáně. Nahlédnutí do útrob politiky popisuje jako „ztrátu mladických iluzí“, po které se rozhodl nasměrovat život jinam. Vyjel do světa, na turistické vízum načerno pracoval v USA a v Austrálii. Vykonával nejrůznější manuální práce od stěhováka po popeláře a po návratu nastoupil na medicínu. Na 1. lékařské fakultě zůstal dodnes jako pedagog, jeho hlavní prací je výzkum nádorových buněk v mozku. Dvakrát jel na kratší lékařskou misi do Keni.

Aktivistu v sobě objevil v roce 2008 po nástupu Topolánkovy vlády, kdy se jako postgraduální student pustil do protestu proti plánu změnit právní formu fakultních nemocnic. Akademická obec pojala podezření, že hrozí vyvedení majetku do rukou byznysu propojeného s politikou. Iniciátorem odporu byla jen šestičlenná buňka studentů, jejímž byl Hilšer členem – po devíti letech loví v paměti vzpomínku na to, jak vyvěšoval na smíchovský železniční most transparent o pohřbívání českého zdravotnictví a zatěžoval ho PET lahvemi, aby dobře visel. Protesty zabraly a vláda nakonec od sporného záměru upustila. „Přesvědčilo mě to, že i normální člověk se může zasadit o to, aby se některé věci ve společnosti odehrály, nebo neodehrály. Že nejsme jen hříčkou politiků, ale že můžeme sami něco ovlivnit,“ přibližuje Hilšer.

Do podobných akcí se zapojoval dál, například v roce 2012 během takzvaného Týdne neklidu kvůli snaze osekat nezávislost volby rektorů. Nejznámější epizodou Hilšerova aktivismu byla akce na Úřadě vlády na podzim 2014, kdy se spolu s Holanďanem Otakarem van Gemundem vztyčili uprostřed tiskové konference premiéra, svlékli si košile, stoupli si na židle v auditoriu a mlčky roztáhli vlajky Evropské unie a NATO. Smyslem byl protest proti okupaci Ukrajiny – oba muži měli na obnaženém trupu namalované ukrajinské vlajky a vzkazy „Premiére, odvahu“ a „Nebuďte s Putinem“. Skupina oMEN, pod jejíž hlavičkou protest proběhl, pak prováděla další akce na Hradě.

Období předtím Hilšer popisuje jako etapu, kdy si „občas zademonstroval proti něčemu, s čím nesouhlasil“, aniž by měl ambice coby aktivní politik. „Po zvolení Miloše Zemana se tu ale začaly dít zvláštní věci,“ bilancuje a dodává, že země začíná nabírat špatný kurz jak v zahraniční politice, tak v trendu omezování svobody. Prý neviděl naději na to, že se objeví odpovídající kandidát, který by mohl kurz změnit, a tak šel do boje sám. „Řekl jsem si, že jim to nenechám zadarmo.“

Senát jako možnost

V posledním listopadovém průzkumu dostal Hilšer jen 2,5 procenta hlasů, podle sázkařských kurzů by nyní skončil druhý nebo třetí od konce. Nic ale nevzdává. Spoléhá na debaty, kde se třeba některým dosavadním favoritům nepovede tak dobře, anebo na výsledky internetového hlasování Prezident 21, kde je zatím druhý.

„Nejsme hříčka politiků, sami můžeme něco ovlivnit.“

Proti Hilšerovi hraje to, že ve hře je víc kandidátů bojujících o podobné voliče a že konkurenti jako Jiří Drahoš nebo Michal Horáček jsou víc na očích. Ač se profiluje jako občanský a nezávislý kandidát, nevyšlo mu na rozdíl od Horáčka a Drahoše sbírání 50 tisíc podpisů od veřejnosti a musel nakonec požádat o podporu senátory. (Hilšer sebral přes 43 tisíc hlasů, neúspěch připisuje zmatkům ohledně pravidel.)

Slabinou jsou také peníze. Hilšer zatím vybral jen 450 tisíc korun. Zdůrazňuje, že peníze od velkého byznysu ani nechce a že manželce slíbil neutopit v kampani rodinné úspory. V rozhovorech zmiňuje, že na výjezdy po republice někdy vyráží i sám a že si osobně nosí skládací stánek, stolek a batoh s propagačními materiály. To může působit sympaticky, malý tým ale sílu kampaně hodně limituje. Žádná velká rafinovanost není v případě Hilšera vidět ani na jeho sociálních sítích.

Když Hilšer nevyhraje, má prý na výběr několik možností. Vedle dosavadní práce je to přestup na klinickou medicínu, anebo znovu politika. Sice zdůrazňuje, že boj o Hrad není z jeho strany žádný zviditelňovací kalkul, ale „řada lidí“ mu prý doporučuje zužitkovat nynější politický kapitál na podzim v senátních volbách. „Je pravda, že pokud mi jde o nějaké hodnoty, tak je třeba za to bojovat. Uvidí se, co bude,“ hodnotí situaci nejmladší kandidát.

CO SLIBUJE MH

• zprůhlednit politiku coby „službu lidem“
• školství a péči o zdraví prosazovat jako prioritu
• držet jasný západní kurz a vazby směrem k EU a NATO
• podporovat angažovanou občanskou společnost
• nezvat do Prahy Vladimira Putina