Dopis z Brazílie

Bydlím v domě, v němž je také malá kancelář. Každé ráno přichází sekretářka Camila přesně v osm hodin. Zdravily jsme se pokaždé na dvoře, vyměnily jsme si pár zdvořilostních frází a každá jsme se pak vydaly po své práci. Jenže v posledních dnech jsem Camilu přestala vídat. Začala totiž mívat zpoždění. Nejdřív to byla půl hodina, pak hodina, pak jednou přišla až těsně před obědem. Když jsem se jí ptala, co se děje, jen si nešťastně povzdychla: „Ále, to víš, Netflix.“

Camila se totiž musela v noci dozvědět, jak dopadla čtvrtá řada seriálu Černá listina, a když ji dokoukala, hned začala (o půl třetí ráno) sjíždět něco dalšího, podobně napínavého. Se svým přítelem tráví u Netflixu každou volnou chvilku, prostě proto, že je to super a taky super návykové. Streamovací služba plná seriálů a filmů je totiž v Brazílii nesmírně úspěšná a podařilo se jí vytlačit i tradiční brazilské telenovely, považované za jedny z nejlepších v latinskoamerickém světě. A ten si bez nekonečných pohádek pro dospělé nelze představit. A možná i proto Netflix v Brazílii tak boduje.

V této zemi, kde měl každý tu „svou“ oblíbenou telenovelu, na niž se každý den těšil, se fakt, že na Netflixu nemusí čekat na rozuzlení nekonečně natahovaných zápletek do druhého dne, stal doslova smrtelným. Camila to například s Netflixem a pozdními příchody přeháněla tak dlouho, až ji její zaměstnavatelky vyhodily z práce. Nejen že chodila stále později, ale když už se v práci ukázala, připomínala unavenou pandu…