Udílení uměleckých cen není skok do dálky, aby se dal přesně určit nejlepší výkon. Záleží na vkusu, sympatiích, náladě. Umělci ale mají obvykle ceny rádi, protože jim otevírají dveře k další práci. Producentům zase někdy mohou posloužit jako záruka, že si víc diváků koupí vstupenku. A přestože není třeba brát ceny smrtelně vážně, vyplatí se je sledovat, protože mohou prozradit leccos zajímavého o obecnějších trendech i záběru posuzovatelů. Totéž platí pro letošní České lvy.
Ještě než 18. ledna oznámili členové filmové akademie letošní nominace, sehráli s nimi malou hru producenti snímku Masaryk. Využili regulí a film o poválečném ministrovi zahraničí nasadili na pouhý týden do jediného kina. Tím splnili podmínku akademie pro zařazení do hlasování a v celkem nijak závratném roce převálcovali v počtu čtrnácti nominací ostatní kandidáty. Přitom do široké distribuce jde snímek až v březnu.
I jména dalších favoritů naznačují, že akademici slyší hlavně na historické filmy, tedy „poctivé dobovky“, a v poli čtyřiceti hraných filmů se nerozhlížejí příliš daleko. Druhý za Masarykem je s dvanácti šancemi Anthropoid o atentátu na Heydricha. Třetí pak osmdesátková Učitelka Jana Hřebejka s devíti nominacemi, o jednu méně má Já, Olga Hepnarová. Čtveřici doplnil Rodinný film. Nominace za ženský herecký výkon ve vedlejší roli dokonce vyšla i na jeden z nejhorších loňských počinů Lídu Baarovou. Dvě herecké a čtyři technické…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
