Davy jí aplaudují. Je idolem umělců, jako jsou Stéphane Mallarmé, Auguste Rodin nebo Toulouse-Lautrec. Chtějí s ní mluvit novináři. Ona se však ukrývá v zákulisí kabaretu Folies Bergère. Chvěje se nejistotou a bojí se před ně předstoupit: „Nemají rádi mě, ale můj tanec. Až mě uvidí, budou zklamaní,“ říká v životopisném snímku Tanečnice, který vstoupil do českých kin, průkopnice moderního tance a pódiové světelné show Loïe Fuller. Promlouvá tu ústy původem francouzské herečky a písničkářky Soko, která podobnou situaci a neodbytné pochybnosti dobře zná.
Bylo to před čtyřmi roky, kdy čerstvě vydala desku a zahrála si hlavní roli hysterií stižené ženy ve filmu Augustine, kdy zjistila, že není schopná je propagovat. Investovala do nich příliš ze sebe. Přestala mluvit s novináři i koncertovat a úzkosti neustoupily, dokud nezačala brát antidepresiva. Na počátku loňského roku je však opět vysadila, protože nespoutané emocionality si Soko cení nejvíc – přes všechnu tísnivost, kterou jí to zároveň přináší.
Jak mě poznáš?
Právě díky svým emocím si dokázala vybudovat unikátní kariéru na obou stranách Atlantiku; v obou případech dokáže těžit z toho, jak snadno s ní hýbou její vlastní city. V Kalifornii platí za písničkářku, jejíž křehké texty o sebepoškozování jdou až na dřeň. V rodné Francii jí zase osobní kouzlo přinášejí hlavní filmové role. Jen loni měla na festivalu v Cannes ve výběru Un Certain Regard dvě. Kromě jí umělecky blízké Tanečnice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
