Už tři týdny po celém Dánsku, všude, kde to jen jde, visí plakáty místních politiků. V ulicích narážíte na stánky v barvách politických stran, kde vám rozdají prospekty s jejich programem. V televizi vás nabádají, abyste šli volit, protože účast v komunálních volbách je o třetinu nižší než třeba v parlamentních.
Návody, jak a kde volit, se objevují i v jazykových školách, na univerzitách a dalších místech, kde potkáte expaty; v Dánsku jich žije okolo čtyř set tisíc. Vzhledem k tomu, že každý občan Evropské unie má právo hlasovat v komunálních volbách země, kde je zrovna hlášený k trvalému pobytu, představují pro politiky, lovící každý hlas, lákavé číslo.
A tak nejen studentům vysokých škol, ale i dalším cizincům žijícím v Dánsku, přišly před 21. listopadem, datem, kdy se komunální volby konaly, hlasovací lístky. A nejen hlasovací lístky, ale i sami politici se k cizincům hlásili. „Oslovil mě pán v modré vestě s letáčky; na tyhle věci většinou reaguji slovy: ‚Promiňte, jsem cizinka, to nebude nic pro mě.‘ Začal mi vysvětlovat, že ačkoli cizinka, můžu volit taky, a vyzvídal, zda už jsem o tom přemýšlela,“ popisuje Andrea Molnár svůj zážitek, kdy se poprvé coby Maďarka setkala s politiky z pravicové strany Venstre (ač pravicová, její název v překladu je Levice – strana totiž sedí v parlamentu nalevo od královny). Venstre se už dlouho snaží v Dánsku zrušit progresivní zdanění, zatím se jí to ale nikdy nepodařilo. Konkrétně v Koldingu, kde studuji, nabízí více peněz pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
